Mimosmyslové vnímání a spánek

Zjistila jsem, že pro všechno potřebuju rozumný důvod. Ne rozumem zdůvodnitelný, ale akceptovatelný mojí vlastní osobou. Přece jenom – dělat něco jen tak pro nic za nic není tak úplně můj způsob práce. Je celkem legrace, když má mít člověk přírodou dané mimosmyslové vnímání, a teď řeší, jaký má vlastně důvod využívat jej 🙂 . Ženy to možná znají daleko lépe. Ten pocit deset vteřin předtím, než se potomek „natáhne“ jak široký tak dlouhý na podlaze. To rozpoložení, které je nám tak blízké v období menstruace. Přišel čas si přiznat, že půlka našich receptorů funguje na jemnohmotné bázi, a bez nich bychom to tak nějak nebyly my.
Continue reading „Mimosmyslové vnímání a spánek“

Je čas vstát

Vstávám teď o půl hodiny později než v létě, tak se mi často stává, že jsem vzhůru už ve tři čtvrtě na šest. Přitom když jsem v ten samý čas v létě vstávala, málokdy se stalo, že bych byla na ten čas tak hezky vzhůru. Lenoším v posteli a zdá se mi nějaká motanice s blízkými lidmi.
Continue reading „Je čas vstát“

Já teď vlastně spím

Je neděle ráno, čas někdy čtvrt na sedm. Oproti vstávání mám půl hodiny zpoždění; dnes mě ale nebudí mobil, ale kočka. Mňouká u dveří a já jakožto ženská ve věku akorát k malému miminu mám vlastní radary úplně nejlepší k tomu, abych to tiché „mňaaau“ uslyšela a pustila Šmudlinu na ranní obhlídku rajonů.
Continue reading „Já teď vlastně spím“

Snový deník

Čas od času se podaří noc, kdy se člověk budí, popřípadě vlastně vůbec neví, jestli usíná aspoň chvilku, nebo nespí vůbec. Já jsem nejdřív začala poslouchat hudbu ze sluchátek, abych se uklidnila, a vždycky za dvě hodiny nejpozději se mi dařilo usnout. Zní to možná nepředstavitelně hloupě, ale když máte oči jako na pružinkách a jednoduché „lež, odpočívej a ono to přijde“ nezabírá, stáváte se vděčnými za jakékoliv pomocné stéblo.
Continue reading „Snový deník“