Mimosmyslové vnímání a spánek

Zjistila jsem, že pro všechno potřebuju rozumný důvod. Ne rozumem zdůvodnitelný, ale akceptovatelný mojí vlastní osobou. Přece jenom – dělat něco jen tak pro nic za nic není tak úplně můj způsob práce. Je celkem legrace, když má mít člověk přírodou dané mimosmyslové vnímání, a teď řeší, jaký má vlastně důvod využívat jej 🙂 . Ženy to možná znají daleko lépe. Ten pocit deset vteřin předtím, než se potomek „natáhne“ jak široký tak dlouhý na podlaze. To rozpoložení, které je nám tak blízké v období menstruace. Přišel čas si přiznat, že půlka našich receptorů funguje na jemnohmotné bázi, a bez nich bychom to tak nějak nebyly my.

Ženská bývala vždycky zdrojem světla. Proto se směju Alušce, když říká, že chce být osvícená. Žena je zdroj světla, a osvícená žena je tedy logická hloupost. Potíž je v tom, že nám chybí „zasvěcovací rituály“ od starších žen. Ještě teď v jiných kulturách „vyhánějí“ menstruující ženy do speciálních „vyděděneckých“ stanů. A mezitímco se „mužská“ vláda snaží tyto zvyky vymýtit jako nehumánní, ženské vědí, proč to dělají. Scházejí se tam ženy z různých věkových kategorií  a hovoří o všem možném. Tím způsobem si navzájem předávají informace a mohou v „ženských záležitostech“ rovnou vzdělávat i dívky, které svoji menstruaci dostaly poprvé.

Různá cvičení na otevírání mimosmyslového vnímání budou tedy hlavně pro muže. Pozorovat a nehodnotit ten mumraj, který má člověk v hlavě, a sledovat co z toho „vyleze“ .  Vnímání přes jemnohmotné kanály je něco trochu jiného, tak se člověk nemůže divit mužům, když jim ženy připadají nelogické. Nejsou nelogické – jenom nedokážou empiricky vysvětlit, kde berou data.

Když se začneme věnovat spánku a svým snům, velice záleží na tom, jak moc jsme ukotvení v realitě, kde máme tělo. Proč jsem jako malá měla tak živé sny? Protože jsem ještě neuměla rozlišovat představy a skutečnost. Ještě dnes si pamatuju jednu scénu tak, jako kdyby byla živá. Když jsem ji pár let zpátky vyprávěla doma, nikdo nevěděl, o čem mluvím. Tak se přikláním k názoru, že se jedná o můj další sen; jen jsem v „době pořízení snu“ neměla dost dobrá data na to, abych rozeznala sen od bdění.

Proto v současnosti vede moje cesta do snu přes trénink lucidního snění. Toho stavu jako v mém nízkém věku už příliš nedosáhnu. Jednalo se o setřené hranice mezi dnem  a spánkem, a to už teď v dospělosti nepůjde. Navíc si tréninkem pobytu v přítomnosti „mažu“ všechna další tykadla, která by mi míchala den s nocí. Dosáhnout „pobytu ve snu“ vědomě bude trochu jiný systém.

Víme, že snová realita neodpovídá té hmotné. Na tomto poznání můžeme stavět lepší pokusy o průnik do snu. Ve snech totiž nemůžeme používat vlastní mimosmyslové vnímání. Logické tedy je, že se naučíme používat „mimosmysly“ přes den. Pokud možno tak, abychom to považovali za „normální“ . Tento stav se nám „zkopíruje“ do snu, a když se ve spánku pokusíme využít mimosmyslové vjemy a ono to nepůjde, snadněji si uvědomíme, že se něco děje.

Mimosmyslové vnímání se bere jako nepotřebné. Jenomže ve spánku strávíme přibližně třetinu svého života. Proto by stálo za prozkoumání, o co se vlastně jedná a kde že to tu třetinu života vlastně trávíme.

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s