Je čas vstát

Vstávám teď o půl hodiny později než v létě, tak se mi často stává, že jsem vzhůru už ve tři čtvrtě na šest. Přitom když jsem v ten samý čas v létě vstávala, málokdy se stalo, že bych byla na ten čas tak hezky vzhůru. Lenoším v posteli a zdá se mi nějaká motanice s blízkými lidmi.

Najednou slyším zvonit svůj budík. Mám přibližně měsíc starý dotykáč, tak to ovládání nemám tak úplně v krvi, jako u minulého, „čudlíkového“ mobilu. Zmáčknu tlačítko na boku, abych displej „vzbudila“ , jen si neuvědomím, že na budík ten displej oživovat nemusím, protože už je. Tak se s tím chvíli peru a budík mezitím neúnavně vyzvání. Konečně se mi podaří budík vypnout a lezu ven z postele. Přijdu do další místnosti k oknu a vyhlížím za oknem kočku – chodívá na snídani vesměs pravidelně v době, kdy vstávám. Ta už na mě čeká; vypadá jako hromádka naježených chlupů a její postoj jasně říká: „Máš zpoždění“ .

Vydám se na cestu ke koupelně, a někdy po pár krocích od okna se s trhnutím probudím. Všude kolem je tma a když zkontroluju hodiny, zjišťuju, že do vstávání zbývají tři, čtyři minuty. Tak nějak se mi zdál sen, který zvolna přešel v další sen, v němž mi hlava krásně nasimulovala moje ranní vstávání.

Až na pár detailů. Stůl v kuchyni byl posunutý vzhledem k pozici, ve které jej máme, a za oknem, kde na mě čekala kočka bylo světlo jako ve dne a mělo zlatavo oranžovo růžovou barvu. Přitom když vstávám v tuto roční dobu, je za oknem tma jako v měchu. Není to nic, co bych neznala. Když jsem byla malá, budila jsem se i s postelí na setmělé křižovatce kus od domu. Už přibližně dva roky zpátky jsem se rozhodla pracovat na svých snech a odblokovat si to zpátky.

Vzhledem k tomu, co byl můj cíl mi lucidní snění jít ani nemohlo – nebylo mým primárním zájmem. Z toho, co jsem zjistila tu noc si už můžu daleko snáz odvodit, co to vlastně je a co to pro mě znamená. Lucidita bude nevyhnutelná zastávka; ty sny jsou jako dokonalá realita, jen mi zbývá uvědomit si, že spím v bezpečí postele a dostat do těch svých snů moje bdělé vědomí.

Co jsem dělala jinak? Jen asi pozorovala vlastní pohnutky v realitě, kde mám tělo ( = každodenní život) , a každé ráno si uvědomovala, které z mých myšlenkových forem byly z každodenní reality a které z nich byly z reality noční. Když navíc člověk cíleně vypíná těkání mysli a soustředí se na svůj život, daleko snáz odhalí „filmečky“ , které se nezakládají na cíleném prožívání.

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s