Renesance deníku, která by mě nenapadla

Ahoj Rhiannon,

už dřív jsem tady dala na vědomí, že to moje psaní deníku už není to, co bývalo. Bývaly doby, kdy jsem zvládala napsat i tři stránky A4 denně. Jak si ale člověk vyřeší svoje vlastní nervy a svoje vlastní pochody, tak nějak není o čem psát. Takový ten styl jako „Co jsem měla dneska k obědu“ jednoho přestane hodně rychle bavit (mě přesně v okamžiku, jak něco takového začnu psát), a tak se raději rozhodne deníku nechat.

Tak jsem deník odložila a přestala myslet na to, že jsem kdysi bývávala deníčkový mistr. Lehká nostalgie mě zachvátila pokaždé, když nějaký kolega bloger vydal článek na téma výhod psaní deníku. Když jsem to vzala pragmaticky, nenapadlo mě nic, co bych já do toho deníku měla teď psát a svět se zase kutálel dál.

Po jednom z mých nedávných výletů se mi v hlavě utvořil nápad na hodně dobrý článek. jak píšu dopisy, tak napsat jeden člověku, který umřel. Jde o to, že jsem jela přes město, kde byl ten dotyčný na vojně, a já jsem jako malá dostala úkol pozdravovat to město, kdybych se tam náhodou naskytla. Tehdy jsem si říkala – no už se vidím, co bych tam asi tak hledala, ale rok se sešel s rokem, ten pak s dalším a já jsem jela přes to město, které jsem měla pozdravovat.

Zkrátka mě napadlo napsat tomu člověku hodně osobní dopis. Jenže to už je materiál, který nechci dávat na blog. Až moc osobní a až moc soukromé na můj vkus; aspoň tedy pro aktuální období. Jak se snažím myslet jako blogerka a žurnalistka, tak mě začaly napadat náměty na hodně osobní články. Zádrhel je v tom, že s nimi nechci ven – nebo nechci je psát už přímo s úmyslem poslat je na blog. Tak jsem si řekla, že by bylo dobré pořídit si něco jako deník na takové podobné osobní články. Až se tam odleží a celé to téma si sedne, třebas to na blog přepíšu, ale řekla jsem si, že by nebylo marné mít takový nějaký výlevník, který by byl jenom pro mě a nenárokoval si zveřejnění na blogu.

Celý dosavadní život jsem brala deník jako svoje zápisky. Doteď mě nenapadlo, že bych mohla začít do deníku sepisovat něco úplně jiného. Až tak osobní témata mě zatím totiž nenapadala …

Andrea V.

 

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s