Listopadová únava

Ahoj Rhiannon,

tak jsem ani nečekala, že pro mě bude listopad znamenat útlum. Doteď jsem si nevšimla, že bych potřebovala „podzimní pauzu“ . Je pravda, že jsem do nedávné doby ani pořádně nezkoušela publikovat články v nějakém pravidelném rámci. Ne že bych vyhořela nebo mě to přestalo bavit; tělo prostě vypnulo a chce se mu jenom tak relaxovat. Celý rok jsem jela ve zběsilém tempu a moje hlava mi neomylně a bez jakéhokoliv výpadku dodávala kvalitní nápady na články. V poslední době mi přišlo na mysl pár nápadů, u kterých jsem cítila, že by to nebylo úplně ono, tak jsem to raději odložila a nepsala nic.

Ne že by to zatím bylo nějak extra poznat. V pondělí vyšel článek do rubriky 1 200 slov a včera vyšli Léčitelé. Na sobotu mám přednastavený pravidelný dopis, a tento píšu jako  čtvrtý článek do období sedmi dnů – takže to s tou únavou není tak žhavé 🙂 . Jenom mě přestal bavit ten graficky načmáraný mustr. Já jsem člověk, který si velice rád hraje s vizuálem. Během času jsem se přiměla najít vlasy, které se mi líbí a pěstovat si jeden účes (no dobře- zesvětlení o tón na světlejší hnědou se nepočítá 🙂  ) , a za poslední rok se mi dařilo neměnit grafiku na webu tak zběsile jako předtím. Rozhodně všemu dopomohla politika WordPressu, kdy období od ledna do června patřilo novým bezplatným šablonám, a období od prázdnin až do teď patří zveřejňování prémiových šablon, které jdou na blog namontovat jenom za poplatek. A řekněme si upřímně – to mě zas tak neláká 🙂 .

Když jsem tedy odmontovala dva zásadní způsoby, jak můžu svoji zálibu v přehrabávání vizuálu ventilovat, nemůžu si odepřít i tu rozkoš rozkopat si publikační plán kdy chci a psát si o čem chci, protože jsem hravý typ, a když jsem se kdysi chtěla začít líčit jedním jediným způsobem a udělat si z toho značku (Francie  a Korea, přirozenost a červené rty), přestalo mě to po týdnu bavit. Já jsem člověk, který si s těmi šminkami hrát potřebuje – když už si musel najít jeden trvalý přeliv pro blog 🙂 .

Upřímně lituju každého, kdo v nečekaném dopisu den po zveřejnění výsledků amerických voleb čekal reakci na fakt, že je Donald Trump americký prezident. Tak nějak jsem od začátku týdne nenapsala ani čárku a vyhlížela inspiraci a pořád nic, až mě ve středu odpoledne napadlo zkusit zapnout editor článků a začít psát dopis. No, a něco z toho leze 🙂 . Pořád mám v hlavě dost věcí na to, abych čas od času potřebovala tvrdý reset. Už mě napadlo, jak svůj deník využiju (míří to k tobě v dalším dopisu) ,ale i tak si teď myslím, že bych svůj vztah k (ne)psaní klasických soukromých deníčkových zápisků mohla přehodnotit.

Nakoukla jsem na jeden facebookový profil a upřímně netuším, co jsem tam čekala. Když jsem před časem jednoho člověka označila za klon Pavla Novotného, bulvárního novináře ze SuperSpy, věděla jsem, že si následnice bude stát tupě za svým bez jakékoliv šance na normální logické myšlení. Už mě unavuje to její věčné omílání jednoho a téhož pořád dokola a nebaví mě číst ty její překroucence, kdy tou svojí pseudo logikou sype úplně všechny do jednoho pytle – jedno už, co jí ten který napíše. Když jsem na ni narazila, přišla mi zajímavá, vtipná, a — a — drzá, ano, nic originálnějšího mě, vzhledem k tomu, o koho se jedná, nenapadá. Ale teď, asi po půl roce kontinuálnějšího sledování jejích videí a jednoho měsíce hloubkovějšího průzkumu pro účely mého vlastního článku pěkně unavuje. Největší sranda na tom je, že jí to ani nemůžu říct. Ona to přes ty svoje pseudo logické vývody ani nepochopí ….

Andrea V.

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s