Začátek snového deníku

Rozhoupala jsem se a udělala první pořádný krok, vedoucí k rozšifrování mých snů. Pořídila jsem si malou baterku, abych v noci nemusela svítit lampičkou a zapisuju si svoje sny. Už jsem si všimla, že hodně prudkého světla sice vzbudí moji hlavu, ale také hodně často odežene takový ten obal ze snů, který se kolem mě drží ještě určitou dobu, než se úplně vzbudím. Ne že bych ji doteď potřebovala; zapisuju asi týden, a zatím pokaždé „to počkalo“ na ráno. Budila jsem se pozvolna, a buď jsem si sen zapamatovala vědomě (ve dvou případech jsem si dokonce zvládla poznamenat dva sny), nebo jsem si nějakou chvíli po probuzení uvědomila, že ten malý keříček uprostřed ničeho rostl vlastně ve snu.

Mně to připadá, jako kdyby to moje zapisování stimulovalo cíleně tu část mojí hlavy, která se rozhodla pamatovat si svoje sny, a když ráno nic nezapíšu, horečnatě rozhrabává všechny myšlenkové konstrukce a hledá mezi nimi ty, které mi nabídla v posledním časovém úseku. Já se u některé konstrukce zarazím a uvědomím si, že se mi to vlastně „jenom“ zdálo.

Zatím mám ze svých snů hodně málo dat, už teď ale můžu říct, že se mnou velice rády komunikují skrze čísla. Z jednoho snu čtyři mobily, z druhého snu pět katedrál – tedy, věděla jsem, že to jsou katedrály, ale byly to jednoduché stavby v románském slohu, uvnitř bez jakéhokoliv zdobení, s jednou svíčkou a jedním (dvěma) paprsky světla, které protínaly prostor. S tím, že ty čtyři byly „normálně kulaté“ , a ta pátá byla sakra veliká hranatá. Trochu jako Notre Dame v Paříži.

Takové to „normální“ běhání po městě si mám celkem problém zapamatovat – je to natolik „normální“ výjev, že mě na něm nic nepřekvapí 🙂 .Ten poslední sen jsem si „uvědomila“ vlastně díky tomu, že mi hlava na místo, kde je v mojí hmotné realitě jedna železnice narýsovala hned čtyři tratě, zakreslené do takového ležatého rozsednutého „X“ .

Od 15.10. do 20.10. jsem už dostala dva sny, jejichž prostředí si pamatuju z doby někdy zpátky. Prostě vím, že jsem na tom místě už ve snu byla a teď jsem se tam vrátila, abych pokračovala v příběhu. Nezdál se mi stejný sen; jen jsem počítala z daty z minulého „snu“ jako s prožitky v hmotné realitě a počítala s nimi jako se vším ostatním, co „vím“ .

Pro začátek nelituju, že jsem se do toho zapisování dala. Když se teď soustředím na psaní, rozhodně svoje sny cítím živěji a jestli má být něco cesta k lucidnějším prožitkům, tohle jako zajížďka nevypadá 🙂 .

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s