Autobusy

Před nedávnem jsem na blogu Báry Šťastné četla článek o autobusech. Jako kdybych se viděla – přijdu, sednu si na sedadlo směrem do uličky a dál se věnuju jenom svému soukromému vesmíru. Že je vedle mě ještě jedno sedadlo, na které by se vešel další člověk? Osobně si nemyslím, že se jedná jenom o strach z prosby „S dovolením, prosím“ . Osobně si myslím, že se jedná o touhu zůstat ve svém vlastním mini vesmíru, bez přítomnosti ostatních lidí.

Bezděky jsem si při svojí poslední cestě autobusem uvědomila, že sedím zase „do uličky“ s jedním volným místem u okýnka. Člověk může o svých věcech hloubat i dál od středu – jenže to je zase hodně velká šance, že vám někdo „vstoupí do bubliny“, a přes jeho energii o něm prostě budete vědět. Žena, muž, starší, mladý, kuřák, chodící parfumerie – ty autobusy jednoduše nejsou dělané na individua ve vlastních bublinách. Možná i to je důvod vysoké obliby aut v současné době. Nemusíte řešit sedadla a cizí lidi.

Přejet zastávku, protože vedle vás někdo sedí, a vy se jej bojíte oslovit? To jsem spíš jako hodně malá přejela zastávku, protože jsem měla strach zavolat na řidiče: „Zastavíte mi, prosím? “ , jelikož na mojí cílové stanici nikdo nestál a řidič jel dál. Jednou jsem si „vzpomněla“ několik metrů za zastávkou – zakecaly jsme se se spolusedící a vesele jsme jely pryč od školní zastávky. To tehdy mohlo dopadnout hodně ošklivě  – probrat se až v Hodoníně 🙂 .

Pokud se rozhodneme, vůbec nemusíme vstupovat do interakce s ostatními lidmi. Současná doba nám umožňuje zůstat sami za sebe, ale autobus je jediná vlaštovka značící jaro mezilidské komunikace. Ostatně – rozhlédněte se po letišti, a ti nejzakaboněnější lidé mají být  natuty Češi.

S takovou budeme časem potřebovat nový typ autobusu. Bude se jmenovat „Stonožka“ , židličky v něm budou po jedné, a tím pádem bude dost místa pro všechny bubliny.  Autobus bude asi třikrát delší než teď ,ale vyváží to svojí ultra-úzkou šířkou. Bude se líp předjíždět, a každý bude mít jedinečnou možnost cestovat v dostatečné vzdálenosti od ostatních lidí 🙂 .

Související čtení

Mluvit s cizími lidmi je „nádherná pauza“ na cestě kamkoli – Šťastný blog

Advertisements

One thought on “Autobusy

  1. A tohle já moc nechápu. Já si tak maximálně sedám k oknu, abych nemusela pořád sedat a vstávat (když chce někdo kolem mě projít, nebo když nastoupí někdo starší a já bych ho pak šla pustit) 🙂 Nestojím o hovory s cizími lidmi, zalezu si do své bubliny, to ano. Autobus je třeba super místo na meditaci 🙂 Ale že bych nechtěla, aby vedle mě někdo seděl, nebo se ho bála oslovit, nebo se na něj neusmála a případně prohodila jednu větu, to ne. Naopak. Baví mě to 🙂 A když nedávno přejel řidič zastávku na znamení, ačkoliv jsem znamení dávala, tak jsem zavolala. Prostě protože každý občas zapomene. Nebyla jsem nijak naštvaná, taky mě to spíš pobavilo 🙂

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s