Jediný

Muže by ani nenapadlo komplikovat si život. Aspoň ne záměrně či vědomě. Ostatně, jsou to právě muži, kdo je archetypálně známější jako „Ten, kdo se moc nestará o to, že je single; až to přijde tak to přijde“ . To ženské jsou posedlé vztahy a rodinami. Mohlo by se zdát, že když ženě přijde kolem čtyřiceti let menopauza, má po plánech na rodinu. Ale znáte ten vtip o tom dědovi, jak se chlubí lékaři, že čeká se svojí osmnáctiletou přítelkyní dítě?

Když to zkrátím, v naší hmotné realitě neplatí, že by třeba muži po 60. roce věku plodili potomky. Neberou to jako deadline a neblázní z toho – i když by to měli být právě pánové tvorstva, kdo má v genech zakódovanou onu rozmnožovací potřebu, na kterou svádějí všechny svoje nevěry. Mužský nadhled je zkrátka věc, kterou by se nám, ženským, vyplatilo inspirovat.

Vezměme to od začátku. Někdy v pubertě nám v hlavě začne klíčit takový ten těžko uchopitelný strach, že zůstaneme samy. Hromada ženských se ho nezbaví ani po třicítce, a potom přicházejí deprese z toho, že nemají ani tu kočku, o kterou by se mohly starat. Ostatně – znáte ten vtípek z Facebooku? Když ti bylo 12, představovala sis, že ve 30 budeš mít manžela a dvě děti. Teď je ti 32 a máš akorát tak deset koček 🙂 .

Není náhoda, že zvyšování povědomí o ženském elementu přišlo teprve s nástupem strojů (které nám pomohly vyrovnat sílu mužů), a s nástupem antikoncepce, která nám zase pomohla rozhodovat o naší vlastní děloze. Jemnohmotní učitelé říkají, že žena je schopná rozhodovat sama, jestli ze styku dítě bude nebo ne, ale řekněme si po pravdě – kolik ženských je dnes tak vědomých?  Tak to zůstalo na vynálezech naší vlastní civilizace, a od té doby se „normální ženský život“ trochu upravuje. Která chce, pořídí si dítě v 17 letech a následuje tak šlépěje našich babiček (i když …. ta moje se vdávala ve 30 🙂 ), a která nechce, následuje svoje vlastní potřeby a svoje vlastní zájmy, i když mezi ně v aktuální době mateřství nepatří.

Co nám ale zůstalo z doby před antikoncepcí je ten pocit, že musíme být čím-dřív-tím-líp pěkně pod čepcem. Když čerpáme z obrovské databáze znalostí, která přidaly ženy, co se vdávaly před dvacátým rokem života, nejde ten prvek chlapa přehlédnout. Tak i dnešní dámy setrvávají v názoru, že je čeká jedna jediná pravá láska, a v návaznosti na to jeden jediný nejkrásnější den jejich života.

Prakticky vzato, mladý pár dá těžko  najednou tak moc peněz, které platí za svatbu. Maximálně tak by se dalo počítat pořizování vlastního bydlení, ale není to „trochu“ neekonomický start do života? Na co my, ženské, lpíme na tom, že vyhodíme do luftu tolik peněz za raut pro lidi, které ani neznáme a už je v životě ani neuvidíme? Půjčení „princeznovských“ svatebních šatů na potřebnou dobu nesleze pod 10 000 Kč. Ne, není tam o nulu víc – deset tisíc jenom za šaty! A teď si vemte, že je vám 25 a do života s druhým člověkem by se vám šikla hromada jiných věcí, než ta obludnost, ze které budete půl roku šílet stresem.

Jediný nejšťastnější den v životě? A co ten zbytek času? Jediná pravá láska? A co ten zbytek chlapů? 🙂 . Není jediný důvod, proč bychom měly chtít svatbu na sílu a na moc, když cítíme, že zatím nemáme proč. Všechno, co děláme by nám mělo působit upřímnou radost. V takovém případě je dobře i pole dance, alias zlegalizovaný tanec u tyče i jinde než ve strip barech.

Cíleně nahánět chlapa, protože máme v životě nárok na jednu jedinou pravou lásku, a když ji prošvihneme, nic dalšího nebude? Cíleně šílet po svatbě, protože máme v životě nárok na jediný nejšťastnější den? Ženské – přestaňme si ten život tak zbytečně komplikovat 🙂 .

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s