Snový deník

Čas od času se podaří noc, kdy se člověk budí, popřípadě vlastně vůbec neví, jestli usíná aspoň chvilku, nebo nespí vůbec. Já jsem nejdřív začala poslouchat hudbu ze sluchátek, abych se uklidnila, a vždycky za dvě hodiny nejpozději se mi dařilo usnout. Zní to možná nepředstavitelně hloupě, ale když máte oči jako na pružinkách a jednoduché „lež, odpočívej a ono to přijde“ nezabírá, stáváte se vděčnými za jakékoliv pomocné stéblo.

U mě se změnil v první řadě přístup k takovým nocím. Jsem daleko klidnější a většinou už ani nevytahuju sluchátka. Jednak cítím, že by mě z nich bolela hlava, jednak si říkám, že stejně nepoznám, jestli na střídačku usínám nebo jestli nespím vůbec. Tak by byla škoda bořit si ten systém „vrzáním“ .

Paradoxně jsou to právě sny, které mi pomáhají rozklíčovat samotnou noc.  Taková věc je potřeba „v reálném čase“ , a sny v živé paměti taková pomůcka jsou. Je to můj první větší výsledek – po té době cvičení mysli kdečím možným a po cílené pozornosti zaměřené na sny si začínám uvědomovat víc snů za noc. Přímo v reálném čase, ještě rozespalá, vám povím kolik snů jsem měla a o čem zhruba byly. Jak se vzbudím a jsem aspoň na osmdesát procent bdělá, pamatuju si tak jeden, a za ním lenoší matné povědomí o tom, že bylo ještě něco před ním. Ale začátek je to solidní 🙂 .

Autoři radí, že nejlepší metoda pro práci se sny je začít brát svoje snění vážně. Připravit si k posteli blok a tužku, a všechno, co si z noci pamatujete si zapsat. Něco na tom bude; když neberu sny vážně, nemají moje sny důvod pouštět mě hlouběji. Naneštěstí je to jako s blogem. Člověk ví, že by si měl sepsat, co jej baví, že by si měl pevně na papíře vymyslet, jak chce, aby jeho stránka vypadala, ale nakonec si řekne: „Nejsem přece tele“ , a rozhodne se „dát“ to nějak za pochodu.

Jenže – ona ta chvilka psaní není úplně od věci. Když už nic, aspoň bych měla po ruce všechny sny, které se mi za určitý časový úsek zdály a byly ze stejného prostředí, nebo na sebe nějak navazovaly. Čistě z hlavy máte maximálně nějaké mlhavé povědomí o tom, že to jste už viděli, a v realitě, kde máte tělo to nebylo a to je celé. Pro podrobnější práci se sny je snový deník nejspíš velice vhodný. Teď se ještě naučit rozsvítit ráno lampičku pět minut před budíkem a aspoň něco pravidelně napsat. Ha ha ha – už se vidím 🙂 🙂 .

Advertisements

5 thoughts on “Snový deník

  1. Tohle je super přístup. Já si své sny bohužel nepamatuju skoro vůbec. Většinou totiž spím hodně tvrdě a z té doby si nic nepamatuju. Ale občas přijde nějaké to de ja vu, asi bych z toho měla víc, kdybych se vzbudila a o snu věděla…
    Mimochodem, super fotka krásného místa 🙂

    To se mi líbí

  2. Čtu te pomerne casto, vzdy me potesi, ze mi pristane mailik, ze jsi neco napsala. S komentovanim uz je to horsi, pres pracovni pc se nechci prihlasovat a mobil me napadl az ted. Doma momentalne neni prostor na odepisovani i psani vlastnich clanku. Ani nevim kam bych porad chodila pro inspiraci o cem psat, ale to sem ted nepatri.
    Zpet ke snum. Vis, ze me tento snovy denik taky napadl? Chtela jsem sve sny psat na blog, ale pak jsem ten napad zavrhla. Jsou to me sny, moje nitro mi neco chce naznacit. Proc se o to s nekym delit? Bohuzel muj posledni sen co si vyrazne pamatuji je ten, ze po me v nasi samosce nekdo strilel a ja mela ruce zaseknute v tom pojizdnem pasu na pultu…

    To se mi líbí

    1. To nebyl zrovna příjemný sen. Já to neberu jako odhalování nitra na sílu a na moc, ale spíš články podobné těm jemnohmotným, které jsem psávala. Dokumentace o tom, jak se učím a třeba inspiruju i někoho dalšího 🙂 .

      Děkuji za přízeň 🙂 .

      To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s