Knižní výzva

rybizovaNěkdy ty knižní výzvy k něčemu jsou. Teď se nebavím o seznamu stovky knížek, které bloger následně odškrtává a píše jakýsi čtenářský deník. Mám takový dojem, že jsem se tady už bavila o Pavlu Zieglerovi. Ten ve své knize „Mysterium zrození“ v prvních kapitolách uvádí básničku, která má nést hlubší poselství. Prý jako test otevření vědomí, až čtenář „Mysterium“ dočte. Jsem poměrně skeptická k autorům, kteří o sobě tvrdí, že jsou jejich texty vícevrstvé a jejich pravou podstatu pochopí jedině vyvolení. V tomto směru je mi sympatičtější Keltner, který říká, že nenosí ryby, ale učí druhé rybařit. Jak už jsem ale říkala – někdy ty knižní výzvy k něčemu jsou.

To se tak prokoušu kapitolou věnovanou skutečnému významu slov a výuce skutečného „čtení“ , a narazím na poměrně výrazně rytmické čtyřverší. Má to spád už samo o sobě; jako když mi Čerf na jedné mojí předchozí prezentaci pod básničku napsal: „Jé hele daktyl“ (= způsob střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ve verši, viz Google) . Na tom by nic tak špatného nebylo, kdybych ovšem tušila, co to daktyl je, nebo ještě lépe hlídala, co do té básničky píšu. O obsah tu nejde, bavím se tu o počítání slabik (aby byly odpovídající verše stejně dlouhé), a z hlediska skladby právě o hlídání přízvučných a nepřízvučných slabik, aby vznikl některý druh stopy (už se vidím 🙂  ) .

Abych se vrátila k tématu, přečtu čtyřverší a cítím známou „příchuť“ energie, kterou jsem vnímala naposledy při psaní právě svých vlastních básniček. U čtení cizích prací se mi to nestává a u Zieglerovy „začarované zkoušky“ mě to přimělo k pozastavení. Co si z toho vzít? Snažit se zírat mezi řádky a naučit se vycítit poselství? Dost blízko; dostalo mě to k úvaze, že by nebylo špatné psát si básničky zas. Doteď jsem pořádně nevěděla, proč bych je měla psát. Prostě mi to šlo samo od sebe, aniž bych musela zásadněji přemýšlet, a víc jsem nad tím nehloubala.

Tak nějak nabývám názor, že mi víc než studium Zieglera dá veršíkování mých vlastních nápadů. Ta energie je až moc stejná na to, aby se jednalo o souhru okolností (třeba stopa ve formě daktylu, nebo výrazná melodika v psaném textu). Podobně jako když má člověk problém pochopit a nechat odejít, a Život mu přihodí později totéž z trochu jiného úhlu, abychom mohli pochopit základní vlastnosti a pohnutky, čas od času se stává, že nám připomene nějaký náš zapomenutý talent, který tak nějak nespravedlivě považujeme za samozřejmý a zasouváme jej hlouběji a hlouběji pod „daleko zajímavější“ činnosti …

Advertisements

3 thoughts on “Knižní výzva

  1. Já básničkami taky začala 🙂 Ale, pravda, nevnímám asi dosud, že by měly nějaký rytmus apod. Jen vnímám, jak moc jsem se nechala inspirovat Chalílem Džibránem, kterého jsem předtím než jsem s básněmi začala, četla. Jsou to básně v próze a to je mi blízké. Co se mnohovrstevnatosti týká, přijde mi spíš zvláštní, že někdo věří tomu, že texty mnohovrstevnaté už jaksi od přírody nejsou :-))) Vezmi si, že mnohdy čteme tutéž knížku třeba popáté a najednou tam vidíme věci, které jsme předtím neviděli. Byly pod naší rozlišovací schopnost. Jak jsme měli na katedře translatologie napsáno: Člověk vidí jen to, co zná (vždycky před zkouškou mě tenhle citát na zdi u vchodu strašil :-)). Svět sám o sobě je mnohovrstevnatý. A nemluvím teď o tom, že někteří vidí i energie, duchy apod. Mluvím o tom, že svět je víc než se zdá. Hra symbolů. Na blogu většinou nepíšu tu o té události, tu o oné, ale o symbolice, která se za nimi skrývá. O poselství, které mi přináší. Jiní o tom mluví třeba jako o „znameních“. Já to ale až tak asi neberu. Možná proto, že „znamení“ mi přijdou jako takové to „dlouho nic a najednou znamení“, zatímco svět se dá nahlížet jako jedno velké znamení. Ostatně – vždyť o světě se mluví jako o zrcadle 🙂 Někdy se mi i na blogu podaří zajít výrazně hlouběji a odkrýt ještě hlubší symboliku. Jako například u toho překladu do esenciálštiny. Nebo o lednových poselství. A není to žádná duchařina, je to prostě jen jiný úhel pohledu. Abstraktnější. Hodně abstraktní až vyabstrahovaný :-)))) Pamatuju si, jak jsem stejným způsobem kdysi zjistila, že jsem scénu po scéně prožila jednu knížku, kterou jsem kdysi překládala. Ne doslova, ale totéž v jiném čase s jinými lidmi a jinými událostmi. Jiné a přece totéž. Těžko se to vysvětluje, ale úplně mě to bilo do očí.

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s