Uklohnit si vlastní zdroj

Když mám tvořit všechen svůj obsah sama, brzo zjistím, že to není tak snadné. Kompletně všechno vymyslet a sepsat, ideálně tak, aby to mělo hodně dobrý nápad a já si držela určitý standard. Proto jsem si „Aune“ nepřidala jako první jméno přezdívky a zůstala jsem Liannou – nemůžete mě srovnávat s člověkem, který tvoří úplně jinak (dvě třetiny obsahu má okopírované z internetu, nemusí to tedy vymýšlet, a druhá půlka z toho zbytku jsou dotazníky, což je vlastně práce pro cvičenou opici) . Když máte mít kreativní práci u pěti procent věcí jak je měsíc dlouhý, je to veliký rozdíl oproti stavu, kdy všechno vymýšlíte a tvoříte sami.

Nestěžuju si, vybrala jsem si to sama a neměnila bych. Možná kdyby se mi v tom finském kalendáři zalíbilo jméno, které by nezačínalo na „A“ , bavili byste se teď s někým jiným 🙂 . Mohlo by se říct, že se jména nemění. Herečka Kateřina Hrachovcová je ale příklad toho, že všechno jde. Nejdřív Kateřina Hrachovcová, potom Kateřina Herčíková a naposledy z Kateřiny Herčíkové Kaira Hrachovcová. Všichni si zvykli a nikdo to neřeší. Když to člověk nepřehazuje jen tak z nudy a má k tomu svůj důvod, není proč zakazovat.

Focení jde u mě definitivně stranou. Fotím si jen tak pro sebe, což znamená dvě složky za měsíc. V praxi to znamená jeden až dva dny na jednu složku, což samo o sobě není žádná hitparáda. Pro moje potřeby na blog mi to stačí, a ohledně výletování ještě uvidím, jestli si nechám zrcadlovku, nebo pořídím něco menšího. Je pravda, že potřebuju stroj, který zvládne i tmu a všechny možné nestandardní podmínky, a když má něco menší snímač jak APS-C, nemá smysl to moc pořizovat. A když je to menší a APS-C velikost to má, je to zase na výměnné objektivy. To zase nepovažuju za důležité já, protože jeden nástroj na výměnné objektivy už mám 🙂 .

Nejsem moc typ, který by publikoval podobné články. Takové to kecání za účelem úklidu v hlavě byl důvod, proč jsem si hezky dlouho psala deník. Pak jsem ale začala obden připravovat články na blog, a veškerou moji psací kapacitu jsem si vypráskala na internet. Když chce člověk blogovat a tvořit kontinuálně vlastní věci, je důležité nevypadnout z pravidelného režimu a chystat nápady a samotné články průběžně. Trochu jsem si pohrkala s blogem, trochu jsem vytřídila menu, vzdala jsem omezování svojí vlastní osoby na čtyři rubriky a vzala na vědomí, že dva týdny mám ve statistikách spíš plus a další dva týdny v nich mám spíš mínus. Navíc jsem zjistila, co požaduju od grafické podoby, a když všechny svoje požadavky sečtu, nevychází mi zase tolik variací.

Není nad to, když mi celý smysl celého článku „naskočí“ až poté, co dohledám svůj starší článek na podobné téma (který mi také „sám“ naskočí v hlavě) . Jak jsem psala nedávno, konat naslepo mi příliš nejde. Se psaním naslepo je to už jinak 🙂  ) .

Související odkazy

25/11/2015 : Třeba jsou věci trochu jinak (můj zatím nejvýraznější kopanec do pozadí, co se týká mého možného směřování)
Motivace (jak moc mi vadí dělat a nevědět proč)

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s