Láska, nebo osamělost?

Pamatuju si, že jsem tady už jeden článek inspirovaný citátem z Facebooku uveřejňovala. Vesměs sice platí, že průměrný Čech na Facebook přidává buď motivační citáty, nebo proti-přistěhovalecké kecy, ale občas ty citáty může člověk velice hezky využít (aneb stejný případ jako Hilary Swank – plní vám někdo najednou zeď motivačními obrázky? Můžete vzít jed, že prodělal rozchod 🙂  ) . Dneska se chci podívat na zoubek tvrzení, že žena nepozná, jestli má chlapa z lásky nebo z osamělosti, dokud není sama se sebou spokojená, nebo pokud hledá těsně po rozchodu.

Co se týká přístupu ke vztahům a mužům obecně, je kartářka Helena Jetelová celkem svérázný človíček. Její desatero ohledně chlapů mluví samo za sebe 🙂 . Patří k těm, kteří píší články do pole pro statusy na Facebooku a na členění textu ve škole chyběli. Má sice svérázné texty, ale jak je to jenom homogenní koule písmenek, protiví se mi to číst 🙂 . Na profilu této kartářky se to ještě donedávna hemžilo příběhy z praxe, které popisovaly, co všechno jsou ženské kvůli chlapovi ochotné udělat. Ztratit vlastní svobodu pod mylným dojmem, že je ten aktuální „úlovek“ jediná a poslední šance na vztah.

Sedí mi k tomu učivo ze čtvrťáku ze střední, kdy jsme brali základy filozofie. Už jsem tady na blogu mluvila o Hérakleitovi z Efesu. Jednalo se o dobu, kdy filozofové hledali pralátku, ze které je všechno vytvořené, a Hérakleitos razil názor, že základem veškerého života je pohyb. Nevím, jak je to s pohybem, ale musím přiznat, že když člověk v jakémkoliv případě zamrzne na mrtvém bodě, nikam dál se nedostane. Ať už se jedná o tvorbu blogu, vedení firmy nebo nahrávání desek. Proto si i v případě vztahů myslím, že zamrznout na názoru, že to, co mám doma je moje poslední šance není dobré. Dvakrát je to špatně v případě, když je s tím doma fakt hodně zle.

Na jednu stranu považuju aktuální trend psí knihovny za užitečný (psí knihovna = skoro každý žije s někým na psí knížku) . Už jenom skrz nabývání vědomí, že „věčná je zase jen věčnost“ (Martin Maxa) . Začínat se vším u sebe je základ. Platí to i v případě „návodů na kouzlení“ . Když nezačnete poznávat sami sebe, svoje reakce, pochody a emoce, nemůžete vědět, jestli  a co vám ten rituál „podělá“ . Stejně tak zdravý vztah vytvoří jenom dva celé kruhy. Když zůstanete jenom půlkruh, budete se snažit doplnit chybějící půlku venku a stane se z vás parazit (don Miguel Ruiz; podobenství o půlkruzích jsem si půjčila z knížky „Láska, vztahy a přátelství“).

Pokud chcete chlapem něco kompenzovat, nebude to záležitost dlouhodobějšího charakteru. Oslovit cíleně milence  skrz akutní záchvat osamělosti, když víte, že oslovovaný je donchuán a kdysi něco proběhlo je povolené. Víte, že nic trvalejšího nehrozí a na tu osamělost to krásně zabere. Pro trvalejší vztah je ale určitě lepší trvat na dvou kompletních kruzích …

Advertisements

One thought on “Láska, nebo osamělost?

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s