Energetické dno

Ani se nemusíme bavit rovnou o energetických upírech, panenkách woo-doo a zaklínacích rituálech. Stačí dva dny po sobě urgentní práce na zahrádce, pokaždé od 15:00 do 19:30 . I na druhý den ty nohy jaksi nejsou vaše, a o rukách se nebavím vůbec. Jsou zkrátka věci, které se musejí stihnout a navíc si člověk po takovém martyriu nemůže vzít čtrnáct dní volno na kompletní regeneraci.

Když pak v takovém stavu přijdete do kontaktu s druhým člověkem, daleko snadněji odhadnete, co je pravda ohledně tahání energie. Za normálních podmínek to člověk průkazně a hmatatelně nepozná, ale ve stavu totálního vysílení už nemá na slovní útoky a příval nářků a nadávek kapacitu. Můžete se rozklepat, být vám blbě od žaludku, nebo se čistě kontrolovaně rozbrečet. Pláč jako rozhodnutí z rozumu, který už tuší, že se tělu stejně nepostaví.

Určitě je vhodné nehledat v takových případech energii u cizích lidí, ale skrz hluboký dech a vyprázdnění mysli „recyklovat“ energii toho vzduchoprázdna kolem. Nechat třes nebo pláč odplavat, a následně doplnit zásobníky z vlastních vnitřních zdrojů.

Po internetu kolují návody na rituály, které vás mají  před energetickými zloději ochránit. Ale třeba v případě onoho většího fyzického vyčerpání nemá jeden kapacitu ani na to, aby si střízlivě vzpomněl. Takové zkušenosti jsou cenné z pohledu dalšího vývoje, protože nám pomáhají odhalovat, co funguje a kde je pravda. Nejedná se tady o násilné „Všechno zlé je pro něco dobré“ za každou cenu, které do člověka cpou horem dolem esoteričtí učitelé. Prostě jenom  díky snížené „imunitě“ duševního těla můžete doslova ohmatat jevy, které „za střízliva“  většinou necítíme tak výrazně. A to také není k zahození.

Advertisements

5 thoughts on “Energetické dno

  1. Já se stejně pořád nějak nemůžu smířit s představou, že kolem mě chodí nějací energetičtí upíři, kteří tyjí na mé energii. Tak jistě, pokud se člověk setká s něčím negativním (a pro každého je to negativní něco jiného – co vytočí mě, by tebe třeba nevytočilo), musí vynaložit nějakou energii na to, aby se tomu ubránil. Pokud on sám má té energie málo, tak má smůlu. Souhlasím s tím, že právě v okamžicích „vyšťavenosti“ člověk krásně vnímá, jak moc je důležité tu energii mít. Protože nám ji odsává kdeco a kdekdo 🙂 A nejvíc si ji odsáváme my sami 🙂 Ale představa, že na druhého člověka, který je natolik v srabu, že potřebuje energii, hodím to, že mi tu moji vysává (upír jeden), jak se to tak v ezoterických kruzích říká, se mi prostě nelíbí. Já sama mám povinnost mít tolik energie, abych takovému člověku neublížila ještě víc tím, že ho takhle onálepkuju. Sorry, ty jsi ve srabu, nechci s tebou nic mít. Chci mít kolem sebe jen samé lidi s dobrou náladou. Vzpomínám, jak jsem já sama kdysi byla hodně ve srabu. Člověk, který mě z něj vytáhl, protože neutekl, ale pomáhal mi a učil mě, jak si mám ve své situaci pomoci (sama), měl zaprvé dost energie na to, aby to ustál. Zadruhé se svou energií uměl zacházet dostatečně na to, aby se nenechal do mého srabu zatáhnout (protože pak bychom tu byli dva, kteří by potřebovali načepovat někde energii a dobrou náladu). Člověk totiž má té energie nakonec dostatek i pro ty, kteří jí zrovna potřebují, aniž by nás samotné to vysálo. Stejně jako slunce prostě svítí a dává… a má pořád dost…

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s