If the story is over

Po třech měsících od ukončení jedné telenovely jsem si uvědomila, že laskavému čtenáři dlužím jednu část ze svojí love-story, o které jsem tady na blogu psala. Nejsem fanoušek stylu Doreen Virtue; nepozdává se mi, když v dílech postupem času čtu manžel Dwight – snoubenec Michael – manžel Michael – manžel Larry jeden za druhým. Věřím, že lidské bytosti v konkrétní období života sedí konkrétní člověk, a jelikož třeba sloni prožijí život s jediným partnerem, může se stát, že to někomu klapne s jedním jediným protějškem. Už jsem ale „hyperaktivně“ začala o Dárečku psát tady na blogu, tak nemám jiné východisko, než napsat doopravdy všechno 🙂 .

Hned na začátku jsem měla možnost zaregistrovat, že je Dáreček mistr v měnění výpovědi. Nejdřív že má vyrážku, pak že žádnou vyrážku neměl. Poslední díl telenovely vyšel 1. prosince; to jsem byla těsně po schůzce. Po první a taky po jediné, která se uskutečnila. Asi tři dny mi ještě psal; pak řekl, že nemá kredit a do výplaty psát nebude. Nenapsal tři týdny. Vylezlo z něj, že si koupil novou baskytaru a svatozář dostala trhliny. Na baskytaru má, a na SMS ne? Hned na začátku mi říkali, že internet je všude a možností, jak někomu napsat je daleko víc než jen mobil. Já jsem už jednou na základě dobré rady poslala chlapa přes palubu a trochu jsem si vyčítala, že jsem to nezkusila navzdory námitkám. Tady jsem do toho šla, a dopadlo to stejně.

Kolem Silvestra jsme se začali domlouvat na schůzce. Po plném měsíci, co mi skoro vůbec nenapsal (dvě, tři zprávy) . Moje pracovní nasazení čítá i sobotu dopoledne a Dáreček má v neděli zkoušky s kapelou, tak to logicky vycházelo na půl dny spolu. Jenže z Dárečka vylezlo, že mu za půlden nestojím a bylo vymalováno. Z mojí strany se nekonal hysterák ani nic podobného; jen jsem se jej zeptala, jak se tedy chce scházet. Normální dotaz, ale je osmého března, a od té doby je ticho po pěšině.

Když to celé zrekapituluju, divné bylo už to, jak se vymlouval a následně svá slova popíral. Mně se Veselí nelíbí, já nerad cestuju, to nepůjde, mně se nechce – každý můj návrh zametl pod koberec, a vlastní žádný nepředložil. S tím Facebookem jsem se zatraceně unáhlila. Doteď jsem byla tou „brzdou“ spíš já a můj strach z neznámého, tak mě v životě nenapadlo, že bych mohla narazit na magora.  Tak nějak jsem počítala s tím, že když zpracuju svoje obavy a půjdu do toho, není automaticky co řešit. Necítila jsem se ani zraněná, ani zlomená – nic. Pro Dárečka jsem brečela jednou, hned v září po první schůzce, kterou mi zrušil. Od té doby slzy pro něj vyschly, a možná jsem to  zčásti i čekala.  Jinak to vůbec nebyl špatný chlap. V hromadě věcí jsme si rozuměli, ale ta lenivost a neochota se ukázala jako daleko horší problém.

Jak jsem psala na začátku – nejsem příznivkyně stylu Doreen Virtue, kdy ve všech svých knížkách nezapomene zmínit svoji „největší lásku“ , a pak to při pohledu zpátky její bibliografií působí přinejmenším úsměvně. Naneštěstí jsem si s tím začala sama, a bylo by nefér ponechat ságu nedokončenou 🙂 .

Související články

Dáreček od dědy
Rozehřívání zamrzlého srdce
Telenovela hadr

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s