Pár zahučení do kanálu

V každé „normální“ esoterické publikaci se dočtete něco o zajížďkách, životních křižovatkách a nutnosti poslouchat svůj vnitřní hlas, abyste nesjeli ze svojí dálnice a běželi svou vlastní cestou tak, jak máte. Když to vezmete kolem a kolem, z čeho se vlastně skládá lidský život? Je to několik nárazů do zdi; pro člověka jenom škoda času, protože z toho nic nemá, a ještě jej to ochudí o energii. Následuje množství jednosměrek, kdy se jeho vlastní rozhodnutí stávají fatálními ve smyslu, že už nejdou vzít zpátky, a nějaké ty objižďky, kdy člověk sice míří špatným směrem, a nakonec se musí zdlouhavě vracet, ale na konkrétní objížďce získá data nutná pro jeho vlastní cestu.

A teď si tady rokujte, alternativní učitelé, nad nutností všechny černé díry hlídat. Žít svůj život bez chyb mi připomíná radu ze stejného rance, ze kterého známe rady typu: „Musíte hlídat svoje emoce a stát se pány nad svým vlastním tělem“ .  Učitel to myslí dobře, ale zapomíná doplnit, že člověk se od stroje liší právě svým cítěním a vnímáním, a hlídat si svoje vlastní reakce na svět okolo ještě neznamená vytvořit si v sobě vzduchoprázdno pendlující na hraně, protože je to tak nepřirozený stav, že jej duševně zdravý člověk udrží jen stěží.

Bloguju od září 2007. Příští rok to bude velice pěkných deset let, co vesměs pravidelně buším do klávesnice. Za tu dobu se měnila témata a měnily se stránky, podle toho, co jsem se rozhodla zrovna naučit a vyzkoušet. Jako absolutní greenhorn jsem se učila blogování skrze polo oficiální blog pro kapelu. Celkem mě baví představa, že jsem se učila blogovat prakticky v tornádu 🙂 . Potíž byla se dvěma frakcemi, a já jakožto nestranná byla takový boxovací pytel pro obě stáje, když se někomu zrovna něco nelíbilo. Proběhlo to všechno bez omylů a s grácií? To bych velice ráda tvrdila, ale bez jakýchkoliv zkušeností s blogováním, vzhledem k tomu, že jsem se na práci pro ty kapely vlastně učila, co to blogování doopravdy je a co se po mně bude chtít, to byla místy celkem sranda 🙂 . Navzdory všem botám, strachům a nedůslednostem si stojím za vším, co jsem v tomto směru prožila.

Za deset let bych měla mít vybudované solidní portfolio. Moje stránky mají bez měsíce rok. Byla jsem vedoucí redaktorka fotografické sekce jednoho internetového časopisu, vedla jsem grafický blog s vlastním grafickým týmem, byla jsem psavec s básničkami a povídkami, poté dlouho foto-bloger . Moje cesta obsahovala mnoho zajížděk, ale v konečném důsledku si nemyslím, že bych byla v současné době stejná, pokud bych jela bez chyb přímou cestou. Vlastní zkušenosti jsou nezastupitelný zdroj.

Fatalisté mohou říct, že objížďky a příkopy vlastně neexistují. Že všechny ty cestičky a průsmyky, které si vybereme, do dálnice našeho života vlastně patří. Tím pádem nejde vybrat si špatně. Osobně mi vadí představa, že nezmůžu nic. Osudovost je velice dobrá výmluva, proč člověku vzít z rukou jeho vlastní pádlo a nechat jej, ať se o nic nesnaží, a pod tento názor se nepodepíšu. Navzdory tomu si myslím, že všechna zahučení do kanálu jsou pro lidský život stejně cenná, jako ta dálnice, co jej má vést za jeho vlastním životem.

Čtení, které souvisí:

Duchovní blbec

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s