Nejlepší čtení je to vaše

Nejlepší čtení je to vaše. Může to být důvod, proč má tolik lidí nutkání furt něco psát. Ať už veřejně (blogy, nebo v horším případě Facebook bez odstavců 🙂  ) , nebo soukromě do sešitů, které nejsou určené k tomu, aby přišly na veřejnost. Nebudu popírat, že existuje poměrně početná skupina žen, ovlivněná Deníky Carrie Bradshaw nebo Georgie, případně filmem „Deník Bridget Jones“. Píšeme a doufáme, že z toho jedenkrát uděláme trhák. Že nám to někdy bude k něčemu daleko konstruktivnějšímu, a že se nám ta hromada vypsaných propisek jedenkrát vrátí i s úrokem. Že si jedenkrát budou naše zážitky číst úplně cizí holky, a budou žasnout: „Ona to vážně udělala tak, jak píše? “

Bude dobré předeslat, že veliká hromada z nás to už udělala. Aspoň polo-oficiálně tím, že velikou část věcí píše na blog. Filtrujeme, co jde a co už je přes čáru, a je jenom malinké množství věcí, které blogu nesvěřujeme. Jeden by si mohl klepat na čelo, když si uvědomí, že čtenáře lákáme na svoje vlastní soukromí. Ještě lepší je, když se následně zlobíme nad maily v našich schránkách, které se nám pokoušejí „dobře radit“ , a cítí neodolatelné nutkání hrabat se nám v našem soukromí. Když se člověk na síti otevře, měl by něco takového čekat. Většinové obyvatelstvo je na „nevyžádané poradenství“ přednastavené už z výroby, a navíc jsou média plná vzorů, které si na „pomoci druhým“ postavila kariéru. Tak se nosí strkat nos do cizího života, i když z něj objektivně známe jenom asi jedno procento. Kdosi psal, že z cizího života známe pět procent, ale já si myslím, že pět procent je číslo značně nadsazené.

Teoreticky jsou naše deníky základem pro budoucí bestsellery. Prakticky jsou psycholog za 60 Kč, když najdete sešit v tvrdých deskách se dvěma sty stranami ve vašem malém obecním papírnictví. Ruka se rozletí, popíše stránku a půl, a pak se člověk diví, kolik toho  v sobě měl. Za rok se to naskládá, a člověk má pak objektivně dobrý pocit z toho, co všechno za rok napsal. I když nehrozí, že by to někdo někdy vydal. Maximálně bychom se museli ukrutně proslavit v nějakém jiném odvětví, a pak na vrcholu popularity naše staré deníčky vydat.

Je veliká sranda číst zážitky studentů žurnalistiky, a nemusí to být konkrétně tvor, co tráví praxi jako korektor jednotlivých textů. My co čteme a pilujeme tak svoje schopnosti oboustranně, jak psaním vlastních deníčků, tak čtením různých knih, pak jenom kroutíme hlavami, jak může být člověk živící se češtinou schopný chybovat ve shodě přísudku s podmětem, nebo ještě líp nedokázat použít v souvětí čárku.  To se pak člověk škodolibě raduje, že mu tu žurnalistiku v té deváté třídě vymluvili. Sice skrz tehdejší neprůbojnost, ale představa, že bych místo jazyka a obsahu textu měla řešit ty jejich soudobé novinářské kraviny, mě upřímně děsí 🙂 .

Mohlo by se vám líbit

Příliš složitá čeština 
Žurnalistika  vs. blogování: jak vám můžou zbořit iluze

Advertisements

3 thoughts on “Nejlepší čtení je to vaše

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s