Sklad na vzpomínky

Vždycky jsem si chtěla psát deník. Představovala jsem si takovou nějakou tlustou bichli, kde popíšu několik stran denně. Mezi dvanáctým, třináctým rokem života a nějakým dvacátým to šlo ještě samo. Honila se ve mně velká spousta věcí, a deník byl jejich spolehlivý ventil. Že z mých deníků nebudou bestsellery jsem zjistila vlastně náhodou. Dlouho jsem si schovávala svoje tři nejstarší „knihy života“ . Když jsem do nich po čase nahlížela, úplně jsem se zděsila, kolik destruktivity z nich jde. Nešťastná, rozhozená – vypsat se v deníku byla jediná možnost. Šlo z toho tolik temnoty, že jsem ty deníky vzala a vyhodila do kontejneru na papír.

Stejně to funguje doteď. Psávala jsem jenom když se něco dělo a já si potřebovala uklidit v hlavě. V poslední době si všímám, že je klidně i měsíc bez zápisu. Ještě minulý rok jsem si prohlížela zápis ze Silvestra 2014/2015 , a teď si nějak nejsem jistá, jestli jsem něco psala letos. Kdy tam poslední zápis je? V říjnu? V listopadu? Rozhodně neplatí, že by mi to chybělo. Svoje psací vášně  ventiluju přes blog, něco málo používám do Dopisů pro Rhiannon, a ty nejsoukromější záležitosti jednoduše přicházejí a odplouvají.

Jednoduše se mi vždycky líbila ta představa, že píšu knihu. Něco velkého a tlustého s hromadou písmenek. Jeden zádrhel to má – ještě jsem pořádně nepřemýšlela, o čem bych něco tak velkého chtěla napsat. Aby to mělo hlavu, patu a nějaký význam. Většinu nápadů zužitkuju na blog; někdy dostane konkrétní nápad vlastní seriál, jako třeba Let’s blog nebo Esoterická akademie. Poslední dva deníky sloužily jako záznamy o jedné obsesi, a ta když na přelomu roku přešla, resp. když se mi nad ní podařilo vyhrát, jednoduše jsem přestala mít nutkání psát cokoliv jiného, než blog.

Fandím chronickým deníčkářům, kterým se v knihovně kupí vázané deníčky, nahusto popsané jejich vlastním životem. Ve skrytu duše jsem hodně dlouho chtěla být jedním z nich. Ve skutečnosti ale moje deníky vždycky sloužily nějakému jinému cíli. Stejně tak vím, že až mi dá zase něco zabrat, sáhnu do svojí sbírky záznamních knih, vytáhnu tu nejtlustší, a začnu psát znova …

Advertisements

2 thoughts on “Sklad na vzpomínky

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s