Angličtina vs. čeština

Když se zeptáte na vliv angličtiny na češtinu, většině lidí vyvstane na mysl slovní zásoba a zhusta používané zkratky jako OMG (oh my God), nebo WTF (what the fuck) . Angličtina není jenom o slovíčkách. Předností angličtiny je stručnost a formální strohost. Úplně normální jev je tady trpný rod a neexistující hybatel děje. Kolikrát jste už dostali od banky dopis ve znění: „Poplatky vám byly navýšeny“ ? Je to příklad, který krásně ukazuje, kudy a jak se angličtina do češtiny dostává. Přes větnou stavbu.

Český jazyk používá trpný rod vzácně. Naproti tomu angličtina jej má jako základní výrazový prvek. V češtině jsou základem každé věty podmět a přísudek. Kdo to je a co dělá. Věta „poplatky byly navýšeny“ neříká, kdo za zvýšení ceny za službu nese odpovědnost. Do češtiny nepatří, i když se bankéři krásně pokoušejí zamést odpovědnost pod koberec a ke svým vlastním rozhodnutím se nehlásit. Angličtina je v tomto směru geniální jazyk. Uživatel se zlobí na „Je“ , mimozemšťany, kteří „řídí přes Ilumináty Zemi“ , a už neberou v potaz vlastní banku, která za to vlastně může.

Do nedávné doby jsem ani moc nepřemýšlela nad tím, že článek podobný tomu dnešnímu napíšu. Až jsem začala pořádně sledovat, co kam píšu, a načapala se, jak do jednoho komentáře datlím: „Přišel čas vzít virtuálnost na vědomí“ . Podobné větné konstrukce se mi stávají poměrně pravidelně, a i na blogu je jistě mívám. Čeština je jazyk ukecaný, postavený na vedlejších větách. Angličtina díky několika výrazovým prostředkům zvládne vedlejší věty vypouštět, ale opět se nejedná o záležitost, která by byla českému jazyku přirozená.

„Vzít virtuálnost“ v mojí skoro zveřejněné větě je krásná ukázka, jak jde osekat celá jedna vedlejší věta. V dnešní době to už ani nepostřehneme, protože nás anglicky učí  od malička (mě od čtvrté třídy na základní škole) . Tak se učíme češtinu a angličtinu najednou a oba jazyky se na základních principech prolínají. „Přišel čas, abychom vzali na vědomí virtuální prostor“ má sice víc písmenek, ale je to daleko víc česky než předešlá konstrukce. Kolikrát mám s myšlenkami typu „Přišel čas vzít  virtuálnost na vědomí“ potíže, prohánějí se mi v hlavě, když cokoliv píšu, nemůžu je rozumně poskládat a do článku mi nesedí. Hezky dlouho jsem nevěděla, proč mi znějí tak blbě a kde je chyba. No, došlo mi to až teď – jsou skládané pomocí zestručňovacích principů z angličtiny.

Můj konkrétní příklad se týká jednoho hejtovacího článku, který byl namířený proti stereotypům kolujícím o blogerech. Reagovala jsem na názor, že je blogování vlastně jenom úniková zóna, která člověku pomáhá vytěsnit neuspokojivý život. Že psaní blogu automaticky znamená, že se bojíte žít „normální reálný hmatatený“ život. Proč tomu tak není a co si o tom myslím už je ale téma na další článek 🙂 .

Advertisements

5 thoughts on “Angličtina vs. čeština

  1. Nevím, trpný rod v češtině existuje a existoval už dřív, třeba ve starých knížkách býval dost častý, pak se pomalu přestal používat, až teď vlastně, možná i díky angličtině, se zase používat začal. Je to fajn v tom, že třeba u těch poplatků ti napíšou, že je máš navýšené, místo toho, aby psali, že tamta Bohunka, co sedí za přepážkou někde na pobočce, klikla do počítače a zvýšila je. Naopak, co mi vadí, je větná skladba, která v češtině opravdu nemá místo, jako například čím dál častější „budete vidět/slyšet/…“. Tohle opravdu nenávidím a hodně mi vadí, když to slyším v rádiu nebo v televizi. To opravdu česky není, my vyjadřujeme budoucnost jinak. Anglikanismy v našem jazyce jsou prostě fuj. Beru hovorově a ze srandy něco jako „čekni to“, pokud se to nestane běžným, jinak ale se mi to taky. Ještě k virtuálnosti, to je taky děsivé slovo 🙂 určitě to chce něco k sobě a trošku přetvarovat… 🙂 Bohužel se ale asi neubráníme novým slovům, vznikají v angličtině, ze které k nám přecházejí díky tomu, že je tak užívaná. Ale stejně tak k nám dřív pronikaly germanismy. Dokud to neovlivňuje gramatiku, dá se s tím žít… 🙂
    (Omlouvám se za dlouhý komentář, ale toto téma je pro mě, jako studenta katedry angličtiny, dost citlivé :D)

    To se mi líbí

  2. Super, určitě ho, prosím tě, napiš! 🙂 Ještě bych ocenila, kdybys v nějakém článku udělala ultimátní soupis toho, kde se angličtina „šroubuje“ do češtiny, abych nedělala chyby! Případně pokud někdy zabrousíš na můj blog a nějakou chybu tam nalezneš, tak mi prosím určitě napiš! 😀

    To se mi líbí

  3. Němčina, třeba, má trpný rod, kde původce děje ani neexistuje – a jde to 🙂 Nevnímám tyhle případy (a příklady) jako vliv angličtiny na češtinu. Myslím si, že jazyk – čeština – je v pořádku. V nepořádku jsou ti, kteří namísto správné stylistiky (protože psát česká slova neznamená psát česky) používají „Czechglish“ 😉

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s