S pytlem na hlavě

Když je člověk třeba kovářem, nemá problém přiznat se. Běžně o tom mluví a hrozí mu akorát to, že mu známí nahrnou hromadu radliček a rýčů k opravě, a pak se budou půl roku zlobit, že za nimi kovář neběhá a čeká, až si to přijdou vyzvednout oni. Sem tam se různě objeví diskuze, jestli je lepší svůj vlastní blog tajit, nebo jestli je lepší vyjít s ním na světlo a brát svoje blogování jako běžnou věc.

Myslím, že odpověď je jasná každému, kdo už pár blogů navštívil: všimli jste si už, kolik lidí (včetně mě) používá přezdívku, a jak málo lidí používá svoje vlastní jméno? Co si vybavuju, případy blogující pod vlastním jménem by se daly spočítat velice rychle. Sem tam se bloger užívající vlastní jméno vynoří po několika měsících blogování pod přezdívkou, ale stále ještě převažují ti, kteří svoje vlastní jméno na internetu nevystavují. Ne se tak ještě veřejně hlásit k tomu, že máme blogy 🙂 .

Já osobně bloguju pod přezdívkou skrz bezpečnost. Mě ještě ve škole učili základní desatero chování na internetu, kde mimo jiné psali, že si základní iniciály máme schovávat pro sebe. Dneska, v době Facebookové, se hranice rozvolnily a pravidla padla, ale ve mně zůstalo pravidlo schovávat svá data, stejně jako mazat komentáře jedině pokud někdo „drbe“ osobu, která není součástí dotyčného vlákna, a tím pádem nemá šanci na uváděné skutečnosti reagovat (ne že bych to doteď potřebovala … 🙂  ) . Stejně tak jsou lidé různí, a netuším, jak moc by mi blog uškodil třeba při hledání práce. Osobně jsem na svůj blog hrdá a problém s ním nemám, ale v životě se může stát cokoliv a raději si nechávám svoje jméno schované, kdyby mě někdo někdy zkoušel googlovat pod civilním jménem.

Pokud by se bloger za svoje články styděl, určitě je nebude dávat na internet. Proto si myslím, že potřeba udržovat blogy bez civilních jmen pramení z touhy nepřidělávat si do budoucna zbytečné starosti. Někteří jsou v pohodě, ale jeden nikdy neví; osobně neprobírám na internetu soukromé záležitosti, aspoň ne nijak konkrétně a podrobně, ale někteří mají blogy jako takovou virtuální vylejvárnu srdíčka, a v takových případech je lepší, když se pomlouvaná kamarádka ničeho nedopátrá 🙂 . Výše jsem psala, jak to mám s hovořením o nepřítomných osobách, ale respektuju fakt, že to ostatní blogeři mají hozené trochu jinak než já, a potřeba nezjistit konkrétní totožnost  se na blozích vyvažuje zlatem 🙂 .

Obecně si nemyslím, že by blogování byla nějaká závažná epidemie, kterou by člověk (bloger) musel držet pod pokličkou. Pokud se v případě konkrétního člověka stane z koníčka kůň, ve velkém množství případů se dotyčného inkognito stejně rozvolní. Pak člověk zjistí, že to jeho datlování většina cizích lidí stejně neřeší, a chodit po světě s pocitem, že jsem mimozemšťan, nemělo žádný důvod 🙂 .

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s