Život skrze vibrace

Před týdnem se začaly objevovat zprávy, že Bravíčko končí. Od doby, kdy mi zrušili Dívku to byla jenom otázka času; přiznejme si, že když už i kosmetické firmy raději „zadávají práci“ blogerkám tím, že jim posílají produkty zdarma, můžeme jenom čekat, že tištěná média zažijí takové menší třídění zrna od plev, nebo ještě líp třídění těch šťastných a těch méně šťastných. Pamatuju si na jeden článek v nějakém podobném bravíčkoidním periodiku, který dívkám radil, aby si hledaly partnera podle hudebních preferencí. Že když je emo, s hip hoperem jí to klapat nebude, protože jsou jejich antény až moc odlišné.

Co si pamatuju svůj cílený výběr, začínala jsem na „agrometalu“ typu Argema a přidružené kapely – stará Scarlet Rose, Vivian nebo Bagr. Jedná se o dvě kytary, jedny bicí, jedny klávesy a zpěváka a celkově se to dá popsat jako melodická kytara, tu víc do tvrdšího stylu, tady zase zjemněná cukrovou vatou. Drželo mě to celkem dlouho, i když většina mých vrstevníků na Argemu odpoví „Jarošovský pivovar“, a tím to pro ně končí. Mně se velice líbily Pomaláče 3 skrz použitý hudebný styl. Trochu blues, nebo aspoň pokus o blues, a velice příjemná aranžemi.

Možná tak někdy tři roky zpátky jsem se začala klonit k poněkud tvrdší melodice, kterou jsem později dohledala jako power metal. Dragonforce, Power Quest, ReinXeed – energie a melodika, která je hodně často spojovaná s rebelií a rozhádaným nitrem. Něco na tom možná bude. Tehdy nějak jsem si začala dávat dohromady svůj život a svoje nervy, a metalová rebelie tomu dost odpovídá. Naučit se ze všeho nejdřív existovat sám se sebou, abych zodpovědnost za svůj vlastní život nevkládala do rukou opačnému (nebo stejnému) pohlaví, podle toho, s kým se rozhodnu sdílet život.

Abych nekecala, poměrně dlouho se mě drží záliba v hudbě Ivety Bartošové, Markéty Konvičkové a Natalie Kills. Nemůžu říct, že bych brala veškerý pop. Musí mít v sobě něco navíc, co mě zaujme, a často to není čistý komerční styl. Baví mě na tom lehkost, hravost a ženskost. Protože co si budeme lhát, popové zpěvačky jsou často představované jako kus ženské, který si s chlapem nespletete ani omylem. V poslední době si všímám, že se ke Konvičkové nebo Kills obracím čím dál častěji. Tak se tedy Bravíčka ptám: Ve kterém hudebním stylu si mám hledat chlapa já? 🙂 .

klidna-zatoka

Advertisements

4 thoughts on “Život skrze vibrace

  1. Možná za konec bravíčka nemůžou blogerky, možná je to vina tady těch rad 🙂 I když takových rad jsou plné i ty šťastné časopisy, které pořád zůstávají. Měly bychom hledat ne podle hudebních, ale podle životních priorit. Ty jsou důležité. Já teď třeba bojuju s tím, že potřebuju mít když už ne plán, tak aspoň představu, co bude zítra, za týden… a on neplánuje. Všechno je ze dne na den. Je to větší potíž, než to, které rádio si v autě pustíme.
    Doufám, že ty takové trable nemáš a jsi šťastná 🙂

    To se mi líbí

  2. No jo. To jsou takové ty dokonalé pseudo rady. Já nevím. Já bravíčku nikdy nepropadla. Možná jen na chvilku vlastně, ale dost rychle mě omrzelo. Aby taky ne. že? Tolik dokonale chytrých článků se nesešlo snad v žádném jiném periodiku.. 😀

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s