Příliš složitá čeština

Ty internetové IQ testy jsou náramně srandovní záležitost. Pokud se s nějakým nepářete čtyřicet minut, aby na vás po volbě „Odeslat“ vybafla cedule s instrukcemi, kam poslat SMS v hodnotě 100 Kč kvůli získání kódu k odemčení výsledků.  Jednou jsem si tak z legrace dělala testy dva. Jeden zaměřený na logiku, kde jsem totálně vybouchla (něco kolem IQ 80) a druhý zaměřený na jazyk, češtinu a humanitní záležitosti, kde mi vyšlo IQ 124. Můj nadprůměr u češtiny se kolikrát ukáže v běžném životě, kdy si známí stýskají, že je ta čeština překombinovaná a velice komplikovaná.

Já jsem přitom s jazykem zatím závažnější problémy neměla. Na základní škole jsem narazila na češtinářku, která chovala k jazyku podobně silnou vášeň jako já teď, a s velikou oblibou nám vybírala velmi dlouhá souvětí skrz větné rozbory. A když říkám větný rozbor, nemyslím tím takové ty ukázkové, na které jsem později narážela v učebnicích „Odmaturuj“ .  Souvětí bylo na čtyři řádky a výsledné znázornění všech vztahů v souvětí připomínalo vánoční stromeček. Spolužáci to neměli rádi vůbec; mně to nijak nevadilo, a nějakým záhadným řízením osudu mi to celkem přirozeně šlo. Stejně tak hromada dalších záležitostí. Učitelka měla ráda úvahy, což mi, myslím, zůstalo dodnes. Když to tak vezmu kolem a kolem, mělo se jednat o základní vzdělání, ale na střední jsme to nevzali ani z pěti procent tak do hloubky, jako za tu dobu s naší češtinářkou.

Časem mi došlo, proč je dobré zaměřit se na směr, který člověka baví, a pokud není gymnázium nutné, raději zvolit jinou alternativu. Při představě, že se do mě někdo snaží nahustit matematiku úrovně IQ 124, když mi na logiku vyšla hodnota 80, se mi dělá mírně špatně. Až teď mi začíná docházet, jak moc musela část mých spolužáků trpět. A pobyt na technické škole mi ukázal, jak moc si to člověk může zjednodušit, když zvolí správnou cestu.  Současné školství je vůbec vyřešené nešikovně, když považuje za ideální stav naučit všechny všechno bez ohledu na to, k čemu má daný člověk vlohy.

 Zpočátku jsem se celkem zlobila u článků mladších blogerek, které hovořily o pitomosti češtiny a o tom, že se ji normální člověk nemá šanci naučit. No  – normální možná ne 🙂 .  Ty nejlepší sloupkařky působí dojmem, jako kdyby měly jazyk v krvi. Jako kdyby bylo psaní článků stejně snadné, jako třeba dýchání. K tomu je potřeba ovládat všechny dostupné pracovní nástroje – jak slovní zásobu, tak gramatiku. Potřeba zjednodušovat se mi nejmíň líbí u profesionálních novinářů, kteří píšou denní tisk. To pak taková šikovná sloupkařka vyčnívá jako diamant.  Když pak čas od času poslouchám, co všechno jsou schopní po gramatické stránce tvrdit reportéři ve zprávách, nestačím se smát. „Bysme“ je jenom slaboulinký prohřešek, ve veliké spoustě dalších případů bývají daleko kreativnější.

Je smůla, když hlavní zdroj češtiny na jazyk kašle, a podprahově podporuje myšlenku: „Čeština je na prd“ . Aspoň ti novináři by měli mít jistou zodpovědnost za formu, kterou píší. Zatím je to na blogerech 🙂 .

Advertisements

2 thoughts on “Příliš složitá čeština

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s