Věc víry

Žiju v obci, která má přes 3 000 obyvatel. V praxi to znamená těsnou návaznost na tradice a vysoké procento lidí poznamenaných křesťanstvím, aspoň tedy v mém ročníku. Myslím, že jsem dva roky chodila do náboženství, a možná přišel čas odhalit, že jsem nikdy nenesla obětní dary, i když se každý týden v náboženství rozdělovaly služby. Vyrostla jsem více méně jako samotář s menší potřebou se družit, tak mě nikdy nenapadlo přidat se k tomu, kdo měl být můj partner, a domluvit se co a jak. Samo se to nezařídilo, tak jsem byla jediná, kdo měl v kolonce služeb velký černý puntík.

Když jsem na internetu potkala svoji druhou vážnou známost, zjistila jsem, že má rodinu kousek od našeho domu. Jeho příbuzní byli přirozeně zvědaví, a popsali všechny domy v naší ulici, kde kdo bydlí. U našeho domu se ukázal popisek o Jehovistech. I když jsme měli křtěného jediného člena rodiny, a to ještě toho, který v naší obci nikdy nežil. Je pravda, že jsem vyrůstala mezi křesťanstvím a Jehovismem, a to mi dalo neocenitelný pohled na veškerá náboženství. Jedná se o fakt, že je tvoří jen a pouze lidé.

Dva roky po nedělích v kostele, kam jsem musela z povinnosti, jsem slýchala bibli křesťanskou, a o prázdninách pravidelně bibli jehovistickou. Kdybyste v křesťanské bibli přehodili boží jméno z „Hospodin“ na „Jehova“ , vůbec nic se nestane. Ty dvě knihy byly totožné, a i přesto je hlavní náplní jednotlivých táborů válka vedená ve jménu Boha. Přitom by stačilo žít to, co misionáři hlásají. Stačilo by dodržovat Desatero a nemuseli bychom cokoliv řešit. Jak se ale zdá, existuje doktrína oficiální, a poté ta neoficiální, která nemá s původní myšlenkou nic společného.

Když se přenesete přes lidské nadstavby pro jednotlivá vyznání, zjistíte, že všichni hlásají vlastně totéž. Je to logické, protože bible je jediná; jenom z ní vzešly více nebo méně podobné deriváty, oslavující toho stejného Boha, jenom s jiným jménem. Všechny ty drobné frakce se na svých shromážděních učí totéž, jenom jim stačí vidět jiné označení, a ucpou se jim uši. Neslyší se navzájem, což mi připadá jako škoda. Myšlenka to není nová. Vražd v božím jménu se během celých lidských dějin odehrálo nepočítaně. Jen mi až teď skutečně došlo, jak moc zbytečně.

Advertisements

One thought on “Věc víry

  1. Je to absolutně zbytečné. Kdesi v hloubce jsem si vždycky rozuměla jak s křesťany, tak s muslimy, buddhisty nebo hinduisty. Možná proto, že jsem neměla mysl zamlženou předsudky. Interpretace psaného textu je velmi nelehká disciplína, na překladatelství, které jsem studovala, jsme na to naráželi dnes a denně. Každý jsme si často ten text vykládali po svém, některé výrazy a slova každý chápal trochu jinak…. a v překladu se to pak celé někdy posunulo kamsi. Často bývá jedinou možností zeptat se autora, co tím chtěl vlastně říct. Ale koho se máme jít zeptat ohledně Bible nebo Koránu?? :-))) A tak se lidi hádaj a hádaj a protože náboženství se pohybuje v těch nejhlubších vrstvách lidské bytosti, hádají se velmi nelítostně. Protože tady přece nejde dělat kompromisy. Podle mnohých. A v tom militantním si stání za svými pravdami zapomínají na ty nejdůležitější pravdy…

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s