Sloupek a fejeton

Tak nějak mě nenapadlo, že by mohlo existovat víc způsobů, jak napsat knihu. Doteď jsem u svých příběhů nejdřív vymyslela, o čem všechno bude, včetně zápletek a řešení, a pak to celé „popsala“ . Připadalo mi to logické – jak chcete psát, když nevíte o čem? Jenže jsem zjistila, že to není jediná varianta děje. Představte si, že si sednete, a začnete psát. Bez osnovy; budete jenom pozorovat, kam vás děj zavede. Budete žít svůj vymýšlený příběh a postavy svojí povídky necháte, ať si svůj osud napíší samy.

Je pravda, že jsem toho v poslední době moc nenapsala. V drtivé většině „jenom“ příspěvky na blog. S vymýšlením koster k příběhům na tom tedy zrovna dvakrát nejlíp nejsem, proto by ten druhý způsob stál za prozkoumání. Zjistila jsem, že se mi už nechce psát, jako jsem psávala dřív, protože jsem z blogu zvyklá chodit s kůží na trh, a to svoje napsané už vidím na blogu. Je to celkem sranda, protože dokud jsem neřešila „dospělácké“ věci, šlo to tak nějak samo. Dokonce mám z té doby dokončenou jednu svoji prvotinu z prázdnin, a pak povídku o dvou sestrách. Plus jednu fan fikci k Harry Potterovi.

Našly by se ještě nějaké další rozpracované zbytky, ty už ale s největší pravděpodobností nedopíšu. Před časem to zažila moje úplně první povídka. Řekla jsem si, že ji přepracuju, ať má nějakou úroveň. Sklouzlo to k něčemu úplně jinému, a pak mi došla šťáva. Proto si nemyslím, že by remastering byl dobrá cesta. Dokonce tu druhou verzi považuju za hnusnou, protože jsem klasické prázdniny s tlupou dalších lidí přepsala na růžový románek, kde hraje hlavní roli vztah hrdinky s klukem. Trapas nad trapas – je to nudné, a jak jsem psala výše, brzo mě to přestalo bavit psát.

Můj další vývoj jsou v poslední době sloupky. Zaujaly mě knížky Denisy Proškové – Ukradli mi kabelku, Morantologie od Caitlin Moran, a Šťastná kniha od Báry Šťastné. Více méně sloupky a fejetony. Od té doby se pokouším propašovávat na blog příspěvky podobného charakteru. Ne že bych si říkala sloupkařka, nebo že bych uměla psát fejetony. Žurnalistické termíny jako „Sloupek“ nebo „Fejeton“ mají pevně daná pravidla, a navíc po té době, co je novináři používají, si čtenář vytvořil jistou představu o tom, co by měl sloupek a fejeton být. A to mě celé dohromady neskutečně omezuje.

Teď už jsem lepší než kdysi. V deváté třídě mě coby básnířku poprosili, abych na melodii Dajány napsala rozlučkový song. Vůbec se mi to nepovedlo, a nakonec ten text napsal někdo jiný. Dlouho trvalo, než jsem se „vypsala“ natolik, abych začala věřit, že zvládnu psát i na konkrétní téma a pod tlakem, a zároveň udržet svoji kvalitu. Tehdy mi to nevyšlo a jsem ráda, že je to celé dávno ztracené a vyhozené (snad!! ) .

Není toužebnější přání, než vyhrabat přes deset let staré slohovky a básničky. Navíc takové, které pisatel už v té době považoval za slabé. Kdysi jsem při úklidu narazila na svoje první pokusy o textování písniček. Na důvod, proč mi spolužáci navrhli, abych otextovala Dajánu. Vzala jsem ty práce do rukou a zježily se mi vlasy na hlavě. Sešit letěl okamžitě do popelnice. Babička schovává všechna naše psaná dílka, která jsme házeli do koše na podpalování v kamnech. Pozvánky, dopisy, vzkazy. Tu by ten sešit určitě mrzel. Mě nemrzí ani omylem, a kdybych jej našla dnes, vyhodím jej znovu 🙂 .

Advertisements

One thought on “Sloupek a fejeton

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s