Ledová víla

Pamatuju si, jak jsem na některém ze svých minulých blogů dělala pravidelný projekt – něco jako noviny. Do jednoho článku psaný text, k tomu básničku, často na jedno téma. Už si toho moc nepamatuju, a tehdejší podklady taky odvál čas, ale jednu básničku z doby před mnoha lety jsem přece jenom vyhrabala.

Jiskřivé krůpěje v krystalech leží,
ledový závan a mrazivý dech.
Minuty kolem nich pozvolna běží,
chladivým dotekem hladí je mech.

Blonďato stříbrná záře těch vlasů
mlhavý závan a ledový dech,
jen sama, nespatřená, ukrytá v jasu,
netouží vůbec po lidech.

Ze srdce rampouch a z krve sníh,
sama jen nemá v pocitech žití.
Ledových krůpějek zvonivý smích
jí kolem uší do dáli letí.

Jak závan po sněhu vede své kroky,
své kroky přes ledy a přes ten sníh.
Bloudila stopami po světech roky,
jen kousek soucitu zanech jí v nich.

Advertisements

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s