Nevidíme věci tak, jak jsou

Tady se nejedná o to, že bychom se považovali za něco víc a chtěli to, co senátoři a europoslanci. Problém je jinde. Naučili nás svoje životy prodlévat v představách. Nutí nám jakýsi úzus, svá vlastní nitra můžeme akorát tak potlačovat, systém je nastavený na jakousi normu, a naše vlastní životy jdou stranou. Nestihneme zjistit, co by nás bavilo doopravdy, protože nás od mládí zasypou hromadou slůvek „musíš“ . Tak si zvykneme prožívat svá nejhlubší nitra sami v sobě, a okolní, venkovní svět vidíme jenom jako kulisu.

Jenomže to není pouze kulisa. Je to jedna ze sfér, kde jsme se rozhodli žít, a jednou pro vždy v ní máme svá vlastní těla. Je od nás ušlechtilé, že chceme celé svoje životy přesunout do astrálu, ale naše tělo je jedna ze tří našich důležitých substancí, a co bychom podnikli s ním? V průběhu létání po astrálu je tedy vhodné házet očkem také po hrubohmotném světě, protože co kdyby …

Člověk je jako dostihový kůň, kterému nasadili na hlavu klapky, aby neviděl ruch kolem sebe, a nebyl zbytečně vystresovaný. Lidská bytost žije ve světě svůj naučený program, duchem prodlévá v astrálu, a zapomíná vnímat, co se kolem děje doopravdy. Když se někomu podaří zhmotnit si a vypracovat vlastní sen, reakcí je většinou jenom zloba. Spousta lidí přehlédne, kolik drobných šancí dostali oni. Stačilo je jenom krůček po krůčku následovat a dostat se tak k vlastnímu snu. Jenže nejsme vybavení na následování nitra. Chceme-li se to naučit, je zapotřebí trpělivost a trénink, než v sobě člověk rozliší ten kopec různých hlasů.

Vidíme, co se nám nedaří. Vidíme, co má ten druhý. Proč ale nevidíme to, co už máme? Že stačí jenom trochu zapracovat, a náš život bude rázem úplně jiný? Proč nevidíme ty suroviny, které k nám doputovaly? Proč už nevidíme, že stačí ty dárky od Vesmíru jenom vzít a trochu na nich zapracovat? Dostali jsme citróny, tak proč z nich neuděláme limonádu?  Člověk čeká, že pomoc od Vesmíru přijde ve formě limonády. Citrony neberou, a to mi přijde jako velká škoda.

Advertisements

3 thoughts on “Nevidíme věci tak, jak jsou

  1. Tento článek i ten minulý o ženách bych krásným přepracováním mých původních témat :-)) Pravdu díš, ono se to špatně „přijímá věci, tak jak jsou“, protože my je vlastně ani nevidíme tak, jak jsou. Nechceme nebo nemůžeme. Od toho útlého dětství jsme byli naučeni vnímat věci úplně jinak, než jak jsou. Hodnotit je (však i nás pořád hodnotili)…
    Ten náš software je fakt dost pošahaný 🙂
    Ta představa koně s klapkami na očích, aby se nestresoval, to je moc pěkné přirovnání 🙂

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s