Naslouchat intuici

Dnes jsem narazila na článek, pojednávající o vcelku typickém příkladu ze života. V ženě se něco sekne, opustí místo, které ji štve, a založí si kavárnu. Měla ji k tomu dovést různá znamení, která se v poslední době kupila jedno na druhé. Dostala knížku, která radila, jak jít za hlasem srdce. O pár dní později se blízko bydliště uvolnily k pronájmu prostory, které by byly pro kavárnu ideální, a do třetice dobrého potkala dávnou kamarádku, která si udělala cukrářský kurz a chce začít péct dorty. Paní za osm měsíců zkrachuje, řeší dluhy a ptá se, kde udělala chybu.

Někde v těchto místech většinou redaktoři pokračují mateřským kázáním o tom, jak moc hloupé je poslouchat svůj vnitřní hlas, aniž by všechny vývody přefiltroval rozum. Že všechny ty duchovní knížky beztak vaří z vody a nestaví vůbec na ničem, co by se dalo dokázat. Že rozumný člověk nejdřív přemýšlí, a nic, co vzniká z neprokázatelného hnutí srdce uvnitř těla, nemůže přinést dobré výsledky.

Měli bychom si vysvětlit, o co se tady vlastně jedná. Člověk má tři podstaty. Rozum (tělo), duši (jemnohmotná struktura člověka), a ducha („živá voda“, hybná síla, která všechno spojí).  Za rozum hovoří ego a za duši mluví intuice. Ideální stav je, pokud jsou rozum a duše  v rovnováze. Pak se dokážou vzájemně podporovat a vaše sny mají jemnohmotný i praktický dosah. Ego tedy není ve své podstatě zlé. Neplatí, že bychom se jej měli zbavit, jak novodobí sluníčkáři rádi uvádějí.

Pokud vás něco popadne ve velice krátkém časovém horizontu (hodiny až dny), nemá to s vaší bytostí co dělat. Pokud se ze dne na den rozhodnete překopat svůj život, není to rozhodnutí patřící vaší vlastní bytosti. Lidská bytost svým energetickým potenciálem láká všechno možné, a čas od času si entity pomohou k extra energetické svačince: něco vám podsunou do mysli („Dívej se, ten se na tebe šklebí. Za zády tě pomlouvá a teď se ti usmívá do obličeje. Běž mu vynadat.“) , a pak se živí uvolněnou energií. Vztekem, euforií, pláčem – a náhodná rozhodnutí, vzniklá ze dne na den, jsou jenom další zbraní pro neplánovaný oběd. Emocemi teď rozumím to, co byste při zpětném pohledu rádi změnili. Kdybyste večer procházeli uplynulý den, emoce jsou ty okamžiky, kdy se na sebe díváte, kroutíte hlavou a říkáte si: „Co mě to jenom posedlo?“ .

Veliká spousta nenadálých rozhodnutí mívá kořeny právě v tomto mechanismu, který neprospívá ani energii člověka, ani jeho životu. Prostě jenom funguje jako veliká pochodující lednička, protože sebou nechá mávat. Hlídat svoje emoce neznamená chodit po světě bez citů. Jenom jednat tak, abyste se za sebe večer při rekapitulaci uplynulého dne nemuseli stydět.

Řídit se intuicí neznamená nechávat sebou kývat náhlými popudy mysli. Intuice je jednou pro vždy důležitá součást lidské bytosti, a je jenom dobře, když se ji lidská bytost naučí rozeznávat, spolu s hlasy rozumu a ega. Držet tyto složky v rovnováze a nerozhodovat se stylem: „Intuice, nebo rozum?“ , ale držet obě v rovnováze a řídit se hlasem jediným, spojeným. Protože jsou obě vaše součást, a popírat jakoukoliv část sebe samotného není nikdy dobrý nápad. I když se jedná o intuici a o rozum.

Podobné články:

Rozum versus emoce

Advertisements

4 thoughts on “Naslouchat intuici

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s