Jak blogovat a nekrást

Je to velice zajímavý jev. Vyskytne se vcelku pravidelně, když si bloger zavede značku a stane se známějším, než velí průměr. Jako kdyby měl odblogováno a místo psaní začne prohledávat internet. Kdyby kopíroval „jenom“ cizí články. On už začne kopírovat i to, co by zvládl napsat sám a líp. Pokaždé, když na něco podobného narazím, dost mě to mrzí. Sama se považuju za psavce a mít blog jenom pro ctrl+c a ctrl+v se mi vůbec nechce.


Sama píšu podle nálady. S tabletem se to zlepšilo, protože si jej i s klávesnicí můžu vzít kamkoliv, a nejsem spoutaná jenom tím sezením u počítače a čučením do monitoru. Dřív jsem to řešila papírem a propiskou, ale přiznejme si: komu se to má chtít pořád přepisovat? Nic jiného mi nezbylo, ale i tak jsem už měla v hlavě, že ty tři články najednou nepřepíšu, protože se mi nechce. Psát z hlavy jde taky, pokud má člověk neodbytný nápad, který se nenechá. Ale nemůžeme na to spoléhat pořád. Když chce člověk kontinuálně publikovat, chce to nějak vyřešit skládání a kopírování článků, a tablet nebo přímo notebook bývají prvním, případně druhým krokem.

Někomu ten monitor vystačí nadosmrti. Hledat po síti „zajímavý obsah“ a kopírovat jej k sobě umím také. Zkoušela jsem párkrát, zezačátku, kopírovat články nebo krást cizí nápady, ale pokaždé jsem dostala okamžitě přes prsty. Cizím to jelo, ale mně čtenáři vždycky vynadali. Buď ten který projekt přešli bez větší přízně, nebo mi pod zřetelně označené fan fiction milostné povídky o kapelách psali, že jim mám tedy napsat, na které zábavě to bylo. A to jsem, prosím, chtěla jenom okořenit blog čtením pro holky!

V dnešní době Harry a One Direction fikcí to už nikomu nevadí, ale já s tím tehdy měla ukrutný problém. Jelikož jsem ten nápad vzala z cizího blogu, povídky jsem odstřelila a dál se rozhodla používat výhradně vlastní mozek. Zatím se mi to vyplatilo a ty „rádobyharlekýnové“ povídky ve spojení se mnou nikdo nevzpomíná. I tak to ale dokazuje, že většinové čtenářstvo na internetu neumí číst. Tam bylo tučným ze začátku článku vždycky jasně napsané, že je to do poslední tečky vymyšlené! I tak vám ale povím, že nejtěžší bylo vymyslet pro ty hrátky originální kulisy. Když to má být všechno de facto o jednom a tom stejném, ten, kdo to nikdy nepsal by nevěřil, jakou fušku to dá, napsat těch příběhů víc. Moje milostně psací období netrvalo naštěstí tak dlouho, aby mě to nějak ovlivnilo, ale i tak mě zamrzelo, že si lidé nedokáží přečíst ani ty dva tučné řádky nahoře před začátkem příběhu.

Když jsem tak přemýšlela, co mě ovlivnilo natolik, abych začala sama fotit a na svoje blogy přidávat výhradně svoji práci, začátek nacházím právě v té nepovedené harlekýnové době. Déle jak týden to nebylo, ale i tak mě to dokázalo vyděsit dostatečně na to, abych si hleděla vlastních nápadů. Jak ale člověk poporoste, jeden by nevěřil, jak rychle jde zpustnout. Zvlášť když člověk najde na počitadle přístupů k sedmdesátce návštěv za jediný den, i když vůbec nic nepublikoval. Nejmíň se mi líbí, že těm „top class blogerům“ zůstanou astronomické návštěvy a živé diskuze pod články i v době, kdy sami vůbec nic nepíší a jenom kopírují články z internetu.

Advertisements

2 thoughts on “Jak blogovat a nekrást

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s