Páchat dobro

V pojetí moderního člověka je to něco nemyslitelného. Páchá se zlo a od které doby se dobré skutky považují za špatné? Člověk, který má v srdci hromadu místa pro druhé bývá ukazován jako vzor všech ctností a příklad hodný následování. Tak kde se co zvrtlo?

batikovana


Představte si, že má někdo problém, řekněme třeba s vymáháním zakázky. Vy se tomu problému začnete bez vědomí dotyčného věnovat, chytne vás dokonalý nápad a vezmete věci do svých rukou. V románech se člověk v potížích rozpláče dojetím. V reálném životě je dvoutřetinová šance, že na vás ten který člověk začne řvát, že vám do toho nic není. Zbylá jedna třetina vás začne zneužívat. Stejně tak, pokud máte o někoho strach, a i když vás o nic nepožádal, rozhodnete se něco udělat, aby to všechno dopadlo podle vás správně. No a co, že ten, o koho se bojíte, nebude spát ani dvě hodiny z noci? Je to jeho rozhodnutí, ne vaše, a slova cizího člověka vůli lidské bytosti nezmění.

To, že o dotyčného máte strach, nezabrání jeho vznětlivé reakci. Ještě dostanete přes hubu a bude vás to týden mrzet, protože ve svém současném nastavení nedokážete najít chybu, nevíte, co jste kde udělali špatně a nepochopíte, proč ten člověk reagoval tak hnusně.

V prvé řadě je zapotřebí vymezit pár základů. To, co vás nutí uchopit cizí nit života je váš pocit, že je něco špatně. Pocit je věc, která vzniká v těle člověka v řádu minut a stejně tak rychle se mění. Pocit je to nejhorší, podle čeho můžete řídit svoje kroky a svá rozhodnutí. Nemá pevný základ a nechává se ovlivňovat přítomnými energiemi ve vzduchu.

Že něco nevidíme neznamená, že to není, a éter kolem nás je plný kde čeho. Pocit je hodně silná zbraň proti vám samotným, protože se na vašich dírách ve vaší vlastní obraně přiživí všechno, čemu dělají konflikty dobře. Ty breberky znají zákony Vesmíru velice podrobně a rozhodně na beton vědí, jak vaše snaha dopadne. Ve fanatické míře to může skončit samaritánstvím pro druhé, ale špatně už je míchat se do cizích životů, když budete cítit, že by ta která věc měla být jinak.

„Vždyť jenom pomáhám“ není důvod. Ani dojem, že bude fajn zařídit si už předem v nebi pár zlatých zářezů pro budoucnost. Současný systém nás učí něco na způsob vynuceného samaritánství za ušlechtilým účelem. V první řadě je ale pro nás lepší přestat si ostatních všímat a cílený názor říct teprve když nás o pomoc ten který člověk požádá. Jedině taková pomoc je energeticky přípustná. Navíc z toho plynou i světlé stránky – budeme mít víc času sami na sebe a třeba na tu francouzštinu, která se nám už delší dobu nedaří zařadit do pravidelného rozvrhu. Proč se starat o ostatní lidi, když bychom měli pečovat v první řadě sami o sebe?

Advertisements

2 thoughts on “Páchat dobro

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s