18/06/2015: Rok dohánění restů

Už mě přestává bavit konkrétní věci jen tak převalovat v hlavě. Tak od měsíce dubna pracuju na tom, jak chci vlastně na okolí působit z hlediska šablony na blog, a zároveň si třídím míčky, které mi rotují v hlavě už déle než rok.

Nebudu zastírat, že mým důvodem k návratu na WordPress byla z jedné části také šablona „Saga“. Od té doby jsem prostřídala pár dalších, ale pravidelný čtenář si může všimnout, že ve třech čtvrtinách případů rotuju pár svých vybraných šablon, a do nich prskám právě zveřejněné novinky. Proč to dělám? Stejně jako když jsem dělala šéfku grafického blogu, nebo vedoucí fotografického oddělení jednoho internetového časopisu: potřebuju zkoušet a patří to k mému vývoji. Prvním úkolem pro letošní rok je najít sebe samotnou a najít si svůj „podpis“.

V průběhu dubna a května jsem zároveň zahájila reset všeho, jak jsem se ukazovala doteď. Bavím se v první řadě o fotografickém blogu a o zveřejňování jedné fotky denně, až mi v archivu došly použitelné snímky. Chtěla jsem tak nějak líp vypátrat, kdo vlastně jsem. Wordpress mi k tomu účelu krásně sedl  a myslím, že jsem našla svůj virtuální domov.

Druhým rozhodnutím je tablet. Na ukazování fotek, a taky na ebooky. Mám ráda papírové knížky, ale kdo už někdy viděl pohromadě všechny díly Cadfaela, Evy Dallasové nebo Sigmy Force, pochopí, o čem mluvím. V některých případech mi přijde šikovnější mít ty knížky v kompaktní, placaté podobě. No, a taky k němu chci pořizovat klávesnici, abych si mohla v klídku a v pohodě připravovat články na blog. Múzy rozhodně nepočkají, až se mi do rozvrhu vejde počítač, a i když nejraději pracuju s papírem, přece jenom překopírovat a zveřejnit je překopírovat a zveřejnit:-).

Asi čtyři měsíce zpátky jsem viděla dokument o vymítačích, kteří jezdili po Americe ke konkrétním případům posednutí. Spojovalo to jediné rozhodnutí: komunikace s „anděly“ a s „duchy“. Celkem mě to oslovilo a poznala jsem tam pár věcí, které mě v té době začaly ovlivňovat stejně jako ty, kteří měli potíže s „opravdickým“ posednutím. Tak jsem rázně protřídila svoje knížky a začala se víc věnovat sama sobě, bez komunikace se „světem za“, kde si nemůžu být ničím jistá. V kostele, kdybych tam chodila, by měli radost: vyřadila jsem ze své knihovny všechny knížky, co se věnují okultismu, a začala se víc věnovat sobě.  Vycházela jsem přitom z Keltnera, který přímo píše, že na začátečnických úrovních je lepší se s „éterem“ nebavit, protože kolem nás poletuje kde co a my to zatím neumíme rozeznat, a začíná s jednoduchým rozvojem vlastních smyslů a vlastních schopností.

Kompletní reset všeho, z čeho jsem vycházela nakonec skončil teď nedávno, kdy mě zaujala knížka Doreen Virtue „Andělská terapie“. Tak začínám pomalu a odznova. Teď už opatrněji, protože mám takové podezření, že jsem minimálně za poslední půlrok fungovala jako tramvaj pro nějakou jinou entitu. Abych to mohla vysvětlit, musel by být přenosný ten veliký pocit úlevy, který přišel zevnitř a nastal krátce po protřídění knihovny a po ukončení okultní činnosti. Cítila jsem se tak, jako kdyby mi z mých energetických drah něco vypadlo a já se konečně mohla volně nadechnout. Tak už mě ani neláká komunikace s anděly. To se spíš zaměřit na pořádné studium knížek Transformace vědomí a Transformace vědomí: Vyšší dívčí. Jsem teprv v začátcích a ráda bych toho zvládla víc.

Taky už nejsem tak přísná na Alue. Několikrát jsem uvedla, že mi vadí, že na blogu propaguje konspirační teorie. Víme, že konspirace jsou zaručenou metodou, jak posbírat osoby, které se chtějí zdržovat mimo zajetý systém, a celkem mi vadilo, že z někdejších seriálů o práci s Energiemi se vyloupla blogerka, která „vykrádá“ konspirační webové stránky a obecně už nemá vlastního originálního obsahu tolik. Je pravda, že vymyslet něco „velkého“ dá hodně práce. Zvlášť když se bloger rozhodne vydávat články denně. To už potom tak nějak není čas zalézt do nory a delší dobu pracovat na něčem přelomovém.

Tak vznikají více či méně slepované články a tak také vznikl můj třetí cíl: nebýt tapetovačem, ale klidně pár dnů v publikaci vynechat. Když nebudu mít nápad, jednoduše nepsat. V drtivé většině případů mi „odtamtud shora“ ponouknou dostatek nápadů na další a další články, ale už jsem tady měla i období, kdy jsem přispívala obden, a taky to šlo. Navíc pak mám daleko lepší pocit, když si projíždím archiv blogu a vidím jenom články, na které jsem vážně pyšná. Člověk se pak hned vnímá líp. Procházela jsem teď nedávno svůj předchozí blog, a tam mě ten archiv, složený z kupy fotek po jedné a sem tam nějaké knížce, neuspokojil zdaleka tak, jak jsem ráda na aktuální Vysvobozené.

Advertisements

One thought on “18/06/2015: Rok dohánění restů

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s