Anonymita je hezká, ale může se vymstít

S hromadou blogerů se řeší jeden zásadní problém: zůstat v anonymitě? Nebo jsou na tom líp ty „růžové“ blogerky, které svoje blogy tapetují vlastními fotkami? Já osobně se doteď omezovala na fotečku v menu, nebo na intro stránce. Víc nic. Je to asi rok, co internetem proběhl jeden konkrétní příběh, který mě z hlediska anonymity na internetu zaujal.

Žila byla jedna blogerka. Už delší čas vedla více méně svědomitě kosmetický blog a její jméno začalo patřit k těm provařenějším. Její vlastní fotku byste hledali lupou, uchovávala se v tajnosti a se svými daty zacházela opatrně. Na jednom konkurenčním blogu se jednoho dne objevil anonymní komentář. Autor napsal, že slečna z našeho příběhu není ženská, ale čtyřicetiletý chlap, který vykrádá jeden nizozemský Instagram a pro svoje zvrácené potěšení si hraje na dvacetiletou holku.

Majitelka blogu, který anonym použil ke svému obvinění se o komentáře nestará. Vyznává teorii, že komentář je vizitka pisatele, nijak diskuze nehlídá a nic nepromazává. Píše, že ty komentáře nejsou její věc. Většinou platí, že se podobná obvinění mažou – pokud není osočená osoba součástí vlákna, protože se autor nepodepsal a navíc se obviněná osoba nemá jak bránit. V našem případě tento nesmazaný komentář v blogosvětě rozpoutal vichřici. Obviněná slečna blogerka musela úplně a nenávratně odstranit svůj dlouhou dobu pěstovaný blog, protože to, co se jí rozpoutalo v diskuzi, jednoduše nezvládla.

Člověk si hlídá svoje soukromí, a pak se shodou okolností přihodí podobná věc. Každý má právo nezobrazovat svoje fotky a chránit soukromí, ale přece jenom si myslím, že by  aspoň něco malého na blogu být mohlo – aby z vás nikdo nemohl udělat starého nadrženého pedofila – stačí jeden anonymní komentář na vhodném místě. Taky u těch „slavnějších“ blogů je obvyklé, že si je už čitatelé spojují s konkrétním jménem a konkrétním obličejem, a proto třeba z Petry Vančurové chlapa neuděláte, i kdyby anonymové stokrát chtěli.

Ano, soukromí se dá krásně zneužít. Stejně tak se dá krásně zneužít nedostatek osobnějších informací:-).

lianna-bzenec-2013

Advertisements

7 thoughts on “Anonymita je hezká, ale může se vymstít

  1. žila-byla blogerka – maminka dvou dětí. Opisovala společné „zážitky“, výtvory … všechno samo supr-čupr; člověk měl občas dojem nepozemské ženštiny – co všechno zvládá… Stalo se, že jednoho dne navštívila blog další a podle jména, fotek a přesmyku jména seznala, že její sousedka dotyčnou osobně zná – a začly se dít věci .. Zjistilo se, v komentářích, že ne všechno je supr, ne všichni mamču „milujou“, robátka nejsou tak „hvězdná“ .. Nevím, zda blog funguje nebo ne. Byla jsem tam cca 3x, stačilo. Ale – tolik k té anonymitě. Nehledě k faktu, že dnes někteří personalisté (a úředníci) projíždějí nejen fejs (ten nejčastěji, protože jej nejvíc ovládají) – už proto by si lidé měli rozmyslet kde a co uvedou …

    To se mi líbí

  2. Zajímavá úvaha 🙂 Před chvílí jsem na Váš blog narazila a mám rozklikaných asi 12 článků, takže o večerní zábavu postaráno 😀 Ohledně té anonymity vs neanonymity – asi to záleží na mnoha okolnostech, ale v podstatě nejvíce ze všeho to podle mě ovlivňuje druh zaměstnání, jaké bloger běžně vykonává. Jinak můžu říct, že čím déle se v internetovém světě pohybuji, tím více jsem za anonymitu vděčná… 🙂

    To se mi líbí

Něco hezkého mi napiš

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s